Vaše nejslavnější filmy – Bony a klid nebo Tankový prapor – vstoupily do zlatého fondu české kinematografie. Máte za sebou ale i filmy, které se zas tak slavně nezapsaly. Čím si vysvětlujete tento rozpor v kvalitě vaší tvorby?
Režisér není svým pánem, a to nejen v Čechách, ale všude na světě. Když se podíváte na životopisy slavných amerických režisérů, tak tam máte vynikající filmy a pak tam máte naprosté propady. Tady panuje – a s tím já bojuji léta – taková představa, že režisér leží doma na gauči a chodí mu scénáře, aby si vybral. Tak to vůbec není. A po sametové revoluci jsme nastoupili takzvaný kapitalis-mus, já tomu říkám dřevní kapitalismus, a to bylo prostě hrozné, protože oni chtěli takové filmy, abychom se vyrovnali Západu, Američanům. Takže byl příkaz co nejmíň umění, hlavně akce, krev a sex. Na mou duši. No a člověk nemůže sedět doma, já nic jiného neumím. Kdybych byl řemeslník, zvlášť dnes je to výhodné, tak bych byl řemeslník, ale to máte jako povolání… Totéž platí i pro herce, herec si taky moc nemůže vybírat, pokud to není nějaká super hvězda. Takže proto se stane, že natočíte film, kterému věříte, který je dobrý a který má ohlas, no a pak musíte natočit, řeknu to rovnou, kvůli živobytí, něco, co třeba prostě takové není. A častokrát je velký rozpor mezi tím, co se líbí lidem a co se líbí kritikům. Je řada filmů, které si lidé pouštěli a mluví o nich dodnes a kritika je přitom úplně sepsula.
Máte nějaký příklad?
Třeba Ještě větší blbec, než jsme doufali. To byla taková oddychovka. Se Sobotou jsme si sedli na zahradu, napsali jsme to, bože můj, lidi se tam třeba zasmáli oni z toho dělají, jako kdyby to měl být nějaký Shakespeare. Tak to prostě není, a to je všude na světě. Tak jsme natočili takovou dechovku, že jo, a ne, ne, to je málo umělecké, je to odpad a tak dál.
Vraťme se k filmu Bony a klid. Proč si myslíte, že s ním to dopadlo skvěle, že kritika i diváci byli nadšení a dodnes se na něj lidé rádi dívají?
Bonny a klid vznikaly v dobré době, protože to byl konec osmdesátých let a už se to všecko uvolňovalo. Bolševik už začal „bejt měkkej“, tak když Radek John přišel s tímto nápadem, tak jsme se do toho zuřivě pustili. Já byl ještě předtím na stáži v Americe, tak jsem byl „takovej rozdivočelej“, tak jsme šli do toho naplno. A ta cenzura už nebyla taková, takže nás to nechali natočit, jak jsme chtěli. Vyhodili jen jeden záběr, a to byl ten, že si policajti v zelených trenýrkách za Tuzexem ve sněhu zkoušejí protekčně džíny. Jasně, tak to StB vyhodilo. Původně chtěli vyhodit i mě z Barrandova, ale pak, když byla schvalovačka, tak tam stál nějaký osvícený soudruh a říkal, prosím vás, to nebudeme zastavovat, ten film. Vždyť už ho viděla půlka národa na kazetách, protože veksláci sami se k tomu filmu nějak dostali, rozmnožili ho na kazetách a prodávali ho lidem po pětistovce. Prostě ho nezakázali, takže to byla taková blahá doba, ten konec osmdesátých let.
A veksláci byli spokojení? Nevadilo jim, že jste je takhle rozkryli?
Veksláci byli velmi spokojení, dokonce jeden takový šéfík, když jsem se ho ptal, jak se mu to líbilo, tak mi řekl: „Kdyby se nám to nelíbilo, tak jsme ti zapálili auto!“
Jak svůj film máte nejraději?
Já to takhle neberu. Já nejsem jako Chaplin, který si každý den pouštěl ve stáří svoje filmy. Ale on byl génius, takže na to měl právo. Já mám rád jeden film, který úplně zapadl, protože vznikl těsně po revoluci, kdy zrovna lidi nechodili do kina. Jmenuje je se Ta naše písnička česká 2. Ta dvojka tam byla proto, že předtím vzniknul film Zdeňka Podskalského stejnýho názvu a ten já mám nejradši. Tam jsem si vyřizoval účty s bolševikem. Natvrdo. Ale on nějak zapadnul, to se některým filmům prostě stane. A zmizel.
A jaké české filmy máte rád?
Novou vlnu. Já ji bohužel prošvihl, byl jsem mladší, takže jsem nebyl v té partě, a to mě mrzí, protože jsem už mohl být dál. Já jsem byl těsně za, takže první film, co jsem natočil na tom rozhraní byl Takže ahoj. Ale to už na Barrandově seděl nový ředitel a už tam byla cenzura, takže vznik takový, nechci říct kočkopes, to bych tomu zase křivdil, ale prostě nemohlo to být tak volné, jako když točil Forman Hoří, má panenko. Nechci se tady proboha srovnávat s těmi génii, ale prostě to nešlo. A vy jste se ptala?
Které české filmy se vám líbí?
Tak já se občas dívám na české filmy. Spousta lidí na to nadává, ale já nejsem takový. Já myslím, že ti mladí lidé se snaží dělat dobré filmy. Třeba Vlastníci. A teď jsem viděl film Banger, který je natočený z podsvětí, na mobil. To byl vždycky můj sen, vzít malou kamerku a natočit to na drsno. Je škoda, že už jsem tak starý, protože něco takovýho bych udělal. A pak řada dalších filmů, například Dabing Street nebo Modelář. Takže já bych to nebral nějak tragicky. Vzniká strašná spousta kravin, to no, takové ty Ženy v běhu, v přechodu, na běhu, já nevím, jak se to všecko jmenuje, ale lidi na to asi chodí, tak pro mě jsou to příšerné věci. Proti nim byl Troška génius. Ale prostě se to točí a lidi to chtějí. Náš zákazník, náš pán. To říkal i Forman, když tady byl a ptal se, který je tady nejnavštěvovanější film. To byly ty Slunce, seno, a že je to blbý, ale on říkal, jestli na to chodí lidi, tak to chodí, no.
Zmiňoval jste se, že už jste docela starý, tak já prozradím, že dnes máte jednaosmdesátáté narozeniny. Všechno nejlepší!
To je právě zajímavé. Mně je 81, ale dozvěděl jsem se, že mi je 93.
Kdo vám to řekl?
Umělá inteligence, já s ní teď v poslední době trošku laškuji. Třicetiletý syn mě zaučil, a tak jsem jí zadal pár otázek a byly tam neuvěřitelné věci: Tankový prapor natočil Jakubisko, a že mi je 93. Tak jsem říkal, že jsem starší než Clint Eastwood. Tak jsem mu napsal, že se asi plete a on to potom opravil. To mi přišlo srandovní. Myslím si, že to je úžasná věc a že nás to možná nakopne. Všichni říkají, že se s tím musí opatrně, aby nás to nevyhubilo, ale já si zase říkám, že některé plusy tam jsou. Třeba se můžeme zbavit určitých úředníků, a možná i zlodějů. Tady se strašně krade, v tomto státě každý den zmizí 100 milionů. Tak třeba by tomuhle zabránila. I když si myslím, že Češi jsou mazaní a stejně to obejdou.
