V Přední Kopanině na severozápadním kraji Prahy mají hospodský orloj. Tedy časoměrné umělecko-řemeslné mechanické zařízení visící od roku 2013 u stropu restaurace „U housliček“ na adrese K Padesátníku čp. 10 (v budově úřadu městské části). Orloj je zapsaný agenturou Dobrý den do České databanky rekordů jako nejoriginálnější a nejmenší orloj v České republice.
Má podobu zavěšeného kruhového tácu, na němž stojí budova hospody s kostelní věží. Na věži jsou umístěny dva ciferníky, vytvořené z porcelánových pivních podtácků, a kohout popíjející pivo. Na orloji se objevují motivy jednohlavých karet německého typu. Česká databanka rekordů eviduje rozměry orloje 100 × 120 centimetrů.
Něco pro milovníky kuriozit
Jeden z ciferníků má hodinové ručičky jdoucí obvyklým směrem, druhý protisměrně. Čísla na ciferníku mají podobu čárek symbolizujících počet vypitých piv. Uprostřed ciferníku je oko dohlížející na dobrou náladu hostů restaurace a na míru hladiny piva v jejich půllitrech. U spodního ciferníku leží mince připravené pro desetníkový mariáš a současně tady stojí figury vyskytující se též na pražském Staroměstském orloji, tedy smrtka a spol. Všechny osoby navíc připíjejí pivem na zdraví. Nad ciferníkem se vznáší zvěrokruh.
Kolem budovy stojí šest postaviček, které mají vztah k hospodě. Je zde postava hospodského s viržínkem, který nese štamgastům piva. Dále je tu servírka v minisukni, držící talíře. Spolu s nimi je na orloji postava zemědělce s červeným nosem. Zemědělec drží v rukou půllitr piva a láhev rumu a sedí na sudu piva. Je zde také silák, jenž vzpírá činku, na jejímž koncích jsou místo závaží půllitry piva. K postavám na orloji patří též kuchař s kastrolem, v němž je hlava prasete. A poslední postavou je harmonikář, jemuž za pravým ramenem vykukuje opička.
Každou hodinu se orloj rozezní melodií z písně „Škoda lásky“. Následně se orloj roztočí, kohout na věži popíjí pivo, a když muzika dozní, kohout zakokrhá a produkce se zastaví.
Orloj navrhl Martin Řeháček, postavy podle jeho kreseb vyřezal loutkář Zdeněk Bezděk. Instalace se připravovala několik let, několik let byl orloj vyráběn, nakonec byl instalován v roce 2013.
Něco pro milovníky historie
Přední Kopanina je městská část Prahy, větší její část zaujímají pole v blízkosti Letiště Václava Havla, zástavba se soustřeďuje při hraně údolí Kopaninského potoka, je zde evidována desítka ulic a sedm stovek obyvatel.
První písemná zmínka o Přední Kopanině se vztahuje k roku 1285 k osobě nám blíže neznámého Budislava z Kopaniny, zřejmě majitele obce, ale osídlení je mnohem starší, jak dokládají četné archeologické nálezy i samotná rotunda sv. Máří Magdaleny, v jádru stará zhruba 900 let.
Její původní podoba byla skromnější, v roce 1779 (možná později) se ale zřítila klenba rotundy, načež ji v letech 1852-59 obnovil profesor pražské německé techniky Karel Wiesenfeld. Zvýšil věž o 1 a půl metru. Změnil také zásadně rytmus a velikost oken. Ta jsou goticky dlouhá a přinejmenším v případě apsidy umístěna chybně v její ose. Jediným původním detailem tak zůstává malé okno v jižní části apsidy, které má ještě původní rozměr i pískovcové ostění. Jeho zachování je i z hlediska památkového třeba hodnotit velmi kladně. Jižní přístavba byla snesena až na základy a nově vystavěna, za nemalé finanční podpory posledního českého krále Ferdinanda (Dobrotivého).
Také zdivo rotundy doznalo v průběhu věků mnoha proměn. Již jen na několika místech lze vysledovat stopy románského pravidelného zdiva – především na jižní straně věže a pod okénkem v apsidě. Dobrá, ale jedním si můžeme být jisti – i když kameny jsou nové, zcela jistě pochází zlatá opuka ze stejného kopaninského lomu.
Vsuvka pro milovníky filmů
Kostel obepíná prastarý hřbitov. Pochován je tu filmový režisér Martin Frič se svojí chotí, herečkou Suzanne Marville.
Kaple a muzeum
Před vchodem na hřbitov je opravená barokní kaple sv. Ludmily a sv. Marty, patrně z let 1712-1714. V kapli se kázalo, když z vedlejšího kostela zbyla jen věž. Byla tu také márnice a později kolumbárium. Dnes je tu malé muzeum, jehož autorem je Vojta Kašpar, náš mladý a význačný archeolog.
Vedle kaple stojí budovy jezuitského dvora. Na jeho místě bývala „tvrz a pusté popluží“. To je charakteristika z r. 1566, kdy se stal nájemcem úředník Zemských desek a malostranský měšťan Izaiáš Velík z Šonova. Ten byl ale brzy zavřen pro zpronevěru a kopaninský majetek císař daroval jezuitské koleji sv. Klimenta na Starém městě. Díky popisům celého sporu se dozvídáme, že Izaiáš a jeho manželka stavěli v Kopanině nový dvůr s obytným stavením a zázemím, který byl již před dokončením. V záznamech je také uvedeno jméno stavitele: „zedník Jan Maria Vlach“. Lze předpokládat, že právě z tohoto období pochází přízemí čp. 1 a 30 po obou stranách průjezdu s klenákem se známými písmeny IHS (Iesus Hominum Salvator, Ježíš, spasitel lidí), kterýžto nápis je od 16. století téměř na všech jezuitských stavbách.
Douška pro cyklisty
Dáte-li se z Kopaniny k Horoměřicům, půjdete, ale spíš pojedete na kole kolem sv. Juliány.
Historie tohoto místa sahá do doby pohanské. Podle legendy zde stávala modla zvaná Krasina, k níž chodila přinášet oběti i kněžna Ludmila. Krásné ženě s dítětem, hrajícím si s jablkem, byly v červenci obětovány tři klasy od každého obilí ze staré úrody. S příchodem jezuitů do těchto míst vznikl kult sv. Juliány a na lesní křižovatku byla r. 1679 umístěna dřevěná socha této světice, která byla v roce 1734 nahrazena sochou kamennou. Vichřice v roce 1868 ji však zničila. Na podstavec pak kdosi umístil prostý kříž.
Jiné verze praví, že socha Krasiny stála v místech samotné rotundy.
Přední Kopanina byla v roce 1974 přičleněna k hlavnímu městu (k šesté části), přičemž část obce, osada Na Padesátníku, byla připojena k Liboci (a tím k Praze) už o šest let dříve.
