Nejvíce vlčích teritorií se nachází podle www.mapa.selmy.cz na severu a západě Čech, naopak na severní a jižní Moravě se vlci nevyskytují. Podle odborníků se tyto šelmy do Česka dostávají ze severu – ze středoevropské nížinné populace, jejíž centrum je v západním Polsku a v Německu. Na východní Moravu a do Slezska se zatím šíří vlci ze slovenských a polských Karpat, uvedli experti.
Podle Aleše Vorla z České zemědělské univerzity v Praze letošní výsledky jednoznačně potvrzují trend v osidlování severních pohraničních hor, kde je jasný vliv populace, která vznikla na pomezí Polska a Německa. „To, že je střední Evropa křižovatkou, potvrzuje i několik dálkových přesunů vlků. V Krušných horách se objevil vlk, který byl poprvé zachycen u Hamburku, u Norimberka byl přejet mladý vlk z Krušnohorska,“ uvedl Vorel.
Odborníci při monitorování pohybu vlků zachytili i případ mladé vlčice, která při cestě do Doupovských hor z Rakouska urazila minimálně 430 kilometrů. „Díky tomu, že prošla střední Evropou s telemetrickým obojkem, zanechala za sebou vědecky i ochranářsky významnou stopu – velmi dobře víme kdy, kudy přesně prošla a jakým místům se vyhnula. Dokumentuje to také, že vlci jsou schopni se i v naší silně fragmentované krajině přesouvat rychle a na velké vzdálenosti,“ doplnil Vorel.
Podle Pavla Hulvy z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy genetická data pomohla odhalit v České republice další setkávání dříve izolovaných vlčích populací, stejně tak jako přesuny vlků přes hranice se sousedními státy. „Přesto je genetická variabilita tohoto druhu u nás stále nižší než například v sousedním Slovensku. Je proto důležité zachovat průchodnost krajiny, zajišťující příliv nových genů,“ uvedl Hulva.
Vlci byli při monitoringu mapováni na území ČR během takzvaného vlčího roku, tedy v období od května 2019 do konce dubna 2020, jež lépe odpovídá jejich rozmnožovacímu cyklu. Mapa vychází z prokázaných případů rozmnožování vlka, doložených fotopastmi nebo genetickou analýzou, případně z opakovaných věrohodných nálezů stopních drah a trusu, z nichž bylo možné přítomnost teritoria potvrdit. V mapě nejsou zahrnuty údaje o nahodilém pozorování samostatných vlků, jejichž dočasný výskyt nelze vzhledem k vysoké mobilitě druhu vyloučit na většině území ČR.
Na monitoringu a terénním výzkumu vlků se podílejí Hnutí Duha Olomouc, Mendelova univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze, Správa národního parku Šumava a Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.
adp/ČTK
