Legendární Volha, která byla svého času oblíbenou hospodou, stála na Malém náměstí (chcete-li Rynku) v centru Železného Brodu. Hostinec během 130 let své existence prošel řadou proměn, ale nedostatek archivních pramenů způsobil, že v jeho historii zůstala bílá místa.
Hostinec byl v domě čp. 136, který stál v malebné poloze pod železnobrodským kostelem sv. Jakuba Většího a uzavíral prostor Malého náměstí ve směru od Jizery. Již v roce 1851 ho otevřel tehdejší majitel domu Adolf Rezler a o rok později byl nazván „U černého orla“. Adolf Rezler hostinec pronajímal. Podle rejstříku hostinských živností pro Železný Brod mezi lety 1905–1948 byl zapsán jako vlastník nebo nájemce Norbert Fröhlich. Z korespondence se synem Josefem, ruským legionářem, víme, že ještě v prosinci 1919 byl hostinským v Malé Horce.
Samotný Josef Fröhlich demobilizoval v listopadu 1920. O koncesi na pohostinskou činnost požádal Josef až v roce 1926. Byl to právě on, kdo přejmenoval hostinec U černého orla na hostinec Volha. Podle městských propagačních materiálů z třicátých let, byl podnik propagován jako Hotel Volha Josefa Fröhlicha, který mimo pohostinství nabízel také ubytování.
Z období mezi světovými válkami a z druhé světové války nemáme žádné další informace. Podle seznamu živností v Železném Brodě z roku 1946 byl hostinec Volha zavřený. Z obdobného seznamu z roku 1949 provozovala hostinec s ubytováním Emílie Zelenková a Boh. Frőhlichová. V roce 1956 byla uvedena jako vedoucí hostince paní Emílie Zelenková. Právě s Emílií Zelenkovou a Antonínem Kylouškem je spjaté „zlaté období“ hostince Volha, kdy byl kulturním a společenským ostrůvkem v Železném Brodě.
Hostinec Volha se nacházel v přízemí domu ve čtyřech místnostech, kterými byly hlavní lokál s výčepem, salonek, prostřední místnost, kam chodili „Sklanďáci“ (studenti sklářské školy v Železném Brodě) a místnost s kulečníkem. Vedle klasických štamgastů a „Sklanďáků“ chodili na Volhu i sportovci. Házenkáři, fotbalisté a další, kteří chodili zhodnotit trénink nebo proběhlé utkání. Také v hospodě často končily schůze různých zájmových kroužků. Díky své poloze pod kostelem a nedaleko hřbitova byla Volha svědkem mnoha pohřebních hostin.
V průběhu let neudržovaná budova stále více chátrala a její zkázu uspíšila povodeň v srpnu roku 1978, kdy bylo celé přízemí pod vodou. V prosinci roku 1981 byla již natolik chatrná, že hostinec musel být uzavřen a v červnu následujícího roku byl celý objekt stržen.
Letos je to čtyřicet let, co byl dům čp. 136 zbořen, což znamenalo definitivní konec populárního hostince, tradičního komunitního místa, kde se scházeli brodští sousedé. Třebaže již uběhlo mnoho let, zůstal v srdci pamětníků. Tehdejší studentka místní sklářské školy, paní Jitka Konorská vzpomíná: „Hospoda Volha, jak já jí pamatuju v letech 1971–75, byla vcelku malá, zašlá, oprýskaná, trochu zatuchlá. Ale byla to ta stará, opravdová a poctivá hospoda. Hukot hovorů místních od jednoho konce stolu, hlasité diskuze Sklanďáků od druhého. Lavice, židle tonetky, dřevěné stoly, klasické pulitry, poctivě zahulíno, ale útulno. Pro leckoho ‚druhý domov‘, protože tu každý našel nějakou spřízněnou duši. Na Volze se člověk necítil nikdy sám…“
Dnes je na místě Volhy parkoviště a Malé náměstí tak zůstává neuzavřené, což je škoda nejen po stránce architektonické…
Až do 26. března se koná malé připomenutí legendární železnobrodské hospody Volha v národopisné expozici Městského muzea na Bělišti. Výstavu doplňují dobové fotografie a vzpomínky pamětníků. Seznámit se s historií Volhy můžete o sobotách a nedělích v časech 9–12 a 13–16 hodin.
Zdroj: David Řeřicha, Železnobrodský zpravodaj
