Vrah důchodkyň Miloslav Sláma stráví zbytek života ve vězení

12.10.2021
Jitka Kačánová

Důvěřivost se v jeho případě seniorkám rozhodně nevyplatila. Dvacet sedm jich oloupil, tři zavraždil a další čtyři se zavraždit pokusil. Zpočátku si jejich důvěru získal až servilním chováním, pak na ně zaútočil a nakonec je nechal svému osudu přivázané v křesle jejich bytu. Žalobce pro něj žádal doživotí, aby už nemohl útočit na bezbranné. Za „katrem“ je už od roku 2004.

V době spáchání svých zločinů podle znalců netrpěl žádnou duševní poruchou ani nemocí a jeho IQ je zcela průměrné – 95. Je ale bezohledným egocentrikem s disociální poruchou osobnosti a nízkou sociální inteligencí. I když se nakonec u soudu rozbrečel, bylo to jenom lítostí nad sebou samým, zavražděných stařenek mu líto nebylo.

Nelítostný lupič a vrah

Poprvé loupil v Plzni, kdy přepadl staršího muže, který si ze spořitelny odnášel své úspory – 25 tisíc. Přiložil mu nůž na ruk a donutil ho, aby mu je vydal. A ještě ho při tom zranil na krku. Podobnou strategii použil ještě ve čtyřech dalších loupežích v Plzni a Klatovech.

Pak se přemístil do Prahy, kde měl širší pole působnosti. A zaměřil se opět na starší dámy. Využil přitom zkušeností, které měl z 90. let, kdy prodával pohlednice ve prospěch mentálně postižených dětí nebo plyšové hračky pod záminkou humanitární pomoci. Vybrané prostředky se sice k těm, pro které je vybíral, nikdy nedostaly, ale na základě této praxe uměl hrát na city důvěřivých a dobrosrdečných seniorek, které mu pak díky tomu rády otevíraly dveře. Jedna z jeho obětí vypověděla, že byl přeuctivý až servilní, v jednom případě dokonce přinesl kytici.

Své budoucí oběti si vybíral už na ulici a pak je sledoval až domů. Když zašly do bytu, chvíli počkal a pak na ně zazvonil pod záminkou, že přišel navštívit svého známého, který ale není doma. A požádal je o tužku a papír, aby mu mohl za dveřmi zanechat vzkaz. S milým úsměvem se s nimi dával do řeči a vykládal jim, jak je nesobecký a hodný člověk. Když ho ale pozvaly dál a on zjistil, že jsou doma samy, změnil se v brutální monstrum.

Začal je mlátit, škrtit, kopat a lámat žebra. Potom jim obvykle zavázal ústa šátkem, který měly na hlavě, v několika případech jim zalepil ústa izolepou nebo jim dal roubík. Pak je přivázal k židli či křeslu, prosmýčil důkladně celý byt, a když konečně odešel, zanechal je svému osudu, dokud je nepřijde někdo osvobodit. Bohužel, v případě jeho první oběti, dvaaosmdesátileté Marie M. z Bělehradské ulice v Praze 2, přišla pomoc již pozdě. I když v době, kdy ji po několika dnech na podnět sousedky osvobodili policisté, ještě žila, pro její tělo bylo několik dnů bez jídla a pití fatální.

Doživotí!

Další dvě mrtvé ženy ve věku 91 a 82 let zemřely již během jeho útoku. Starší z žen prakticky neviděla, ale přesto se až do poslední chvíle bránila a křičela natolik, že její sousedi začali klepat na dveře a snažili se dostat dovnitř. Za nimi zatím Růžena B. umírala. Ještě čtyři další ženy zanechal svázané ve vykradeném bytě, ale naštěstí je včas našli jejich příbuzní nebo se dokonce osvobodily samy. Loupil celkem v dvaceti sedmi případech, jeho obětem bylo od 67 do 94 let.

Soudce seznal, že v jeho případě je šance k nápravě zcela minimální, a proto ho v roce 2004 poslal do vězení na doživotí. Po třiceti letech bude mít šanci požádat soud o podmíněné propuštění, ale české soudy podobné žádosti, až na jednu výjimku, pokaždé zamítly. Jediným propuštěným doživotním vězněm je zatím pouze František Müller, který ovšem nebyl odsouzen za vraždu, ale za účast na přepadení klenotníka. V českých věznicích je v současné době necelá padesátka doživotně odsouzených vězňů. 



Nepřehlédněte