Přes rok a půl naháněl strach pražským řidičům taxi jejich zabiják, třiatřicetiletý David Virgulák. Důvodem jeho řádění byly peníze na drogy.
Tři mrtví muži, které má na svědomí, mu nikdy nic špatného neudělali. Nechal se od nich zavézt na odlehlé místo a tam je místo placení zákeřně střelil zezadu do hlavy. I když všechny tři vraždy spáchal Virgulák v časovém rozmezí od ledna do dubna roku 2014, až do jeho dopadení v listopadu 2015 byli pražští taxikáři ve střehu a čekali, kdy vrah vybírající si v jejich řadách opět udeří.
Někteří odmítali večer nabírat cizí kunčofty a vozili jen zákazníky objednané přes dispečink, nechtěli se vydávat do okrajových míst metropole, ozbrojili se nebo jim šéfové vybavili vozy tlačítkem SOS.
„Hroznej zabiják“
Policie byla dlouho v pátrání bezradná, pomohlo jí až vychloubání Virgulákova bratra Pavla, který spoluvězňům vykládal, že David je „hroznej zabiják“ a že spolu „střílejí po Praze taxikáře“. David měl v té době za sebou již dvacet střetů se zákonem, většinou kvůli krádežím, kterými si opatřoval peníze na drogy.
Dlouhá léta totiž bojoval se závislostí na heroinu, která ho přišla prý až na šest tisíc denně. Později přešel z finančních důvodů na pervitin a subutex. Kromě krádeží také sám drogy prodával.
Modus operandi
Na základě těchto informací začali vyšetřovatelé vedeni legendárním šéfem pražské mordparty Josefem Marešem shromažďovat nepřímé důkazy.
Jedním z nejprůkaznějších byla peněženka první oběti, kterou u Virguláka našli. Patřila taxikáři, od kterého se nechal z centra Prahy zavést na silnici nedaleko Luk pod Medníkem.
Tam ho zastřelil, okradl a pak mrtvé tělo i s autem chladnokrevně odvezl zpět do středu města, kde ho v Lužické ulici na Vinohradech nechal svému osudu. Ve stejné ulici bydlela i Virgulákova babička.
Podobný modus operandi neboli způsob provedení zločinu zopakoval i o pár měsíců později. Obě další vraždy spáchal v průběhu několika hodin. Jen s tím rozdílem, že oba zastřelené taxikáře nechal na témže místě – na poli v Praze 10 – Uhříněvsi, kam se od nich nechal postupně odvést. Jedno auto pak zaparkoval opět v Lužické ulici, druhé v Salmovské ležící zhruba o dva kilometry dál.
Nepřímé důkazy
Ve Virgulákův neprospěch hovořily pachové stopy v autech nebo to, že se policistům prořekl, že vlastnil stejnou zbraň, kterou byly zastřeleny oběti. Vražedná zbraň se ale nakonec nikdy nenašla. Jeho bratr navíc vyprávěl spoluvězňům o vraždě takové podrobnosti, které mu mohl říct jen vrah. Virgulák ale vinu tvrdošíjně popíral.
„Jsem naprosto nevinný, vražd jsem se nedopustil. Je to jeden velký policejní omyl,“ prohlašoval u soudu. Nebo: „Nemám s touhle taxikářskou aférou vůbec nic společného, až na to, že jsem našel tu peněženku… Já jsem ty taxikáře v životě neviděl, poprvé jsem je viděl až na pitevním stole. Taxislužbu jsem nikdy nevyužíval, neměl jsem na to finanční prostředky. Jsem v tom namočenej díky tomu, že mě do toho policie namočila až v base. Díky tomu, že jsem se svěřoval muklům s nějakou hypotézou, jak se to možná mohlo stát.“ A o svém bratrovi řekl, že je to pijavice a že mu nikdo nemá věřit.
Doživotí
Soud ale o jeho vině nepochyboval a i s přihlédnutím ke znaleckému posudku, v němž něm stojí: „Je osobnostně nevyvážený, vnitřně méně stabilní, disociální. V zátěžových situacích lze očekávat impulzivní a neuvážené jednání, jež pod vlivem alkoholu a návykových látek bude zřetelnější, jeho projev může být i agresivní“, ho poslal za mříže na doživotí.
Virgulák se opakovaně odvolal k Vrchnímu, Nejvyššímu i Ústavnímu soudu, protože byl odsouzen bez jediného přímého důkazu. Všechny další instance ale původní rozsudek pokaždé potvrdily.
Zdroj: Wikipedia, Policie ČR, Blesk, idnes.cz
