Na Vyšehradě a v jeho blízkém okolí vytvořili svá díla slavný a všestranný umělec Vlastislav Hofman a malíř Jaroslav Otčenášek. Oba autoři v průběhu 20. století po nemalou část života na Vyšehradě pobývali a byli jím inspirováni.
V průběhu dvacátého století působila na Vyšehradě dvojice svébytných výtvarníků, kteří se svou tvorbou významně zapsali do uměleckého povědomí – Vlastislav Hofman a Jaroslav Otčenášek. Společným rysem obou autorů byla skutečnost, že zachycovali své bezprostřední okolí, takže jejich dílo má zčásti dokumentární charakter.
Soubor jejich děl pak vytváří zajímavou kroniku vývoje Vyšehradu a nejbližšího okolí.
Není bez zajímavosti, že oba umělci žili v těsném sousedství, byť v rozdílných dobách. Ve střední části Vratislavovy ulice, doslova na území čítajícím několik desítek metrů čtverečných. Výstava tak v podtextu může přinášet svědectví o místním geniu loci a jeho múzickém vlivu.
Vlastislava Hofmana poutal k Vyšehradu nejen osobní, ale i profesní vztah. V roce 1914 vypracoval nerealizovaný kubistický koncept na zástavbu vyšehradské pevnosti. Nicméně jako místní obyvatel často vyrážel na procházky po okolí, které zaznamenával do drobných skicářů.
Také Jaroslav Otčenášek rád zaznamenával Vyšehrad v jeho všední podobě. Vydával se do míst, která ostatní malíři zpravidla míjeli – na dětská hřiště, vltavské náplavky nebo do opuštěných zákoutí. Kontrast k nim tvoří série vyšehradských motivů, se kterými Otčenášek obsadil v 50. letech druhé místo v soutěži na výzdobu malého foyer Národního divadla.
Text a koncept výstavy připravili Pavel Friš (Vyšehradskej jezdec) ve spolupráci s NKP Vyšehrad.
Výtvarná díla na výstavu laskavě poskytli Adriana Skálová, Leonard Raguso, Jaroslava a Jaroslav Beránkovi, Galerie hlavního města Prahy, IPR Praha a Národní galerie.
Výstava je umístěna v budově bývalé prachárny na vyhlídce na Královském okrsku (bývalá galerie Vyšehrad), vidět ji můžete do 4. prosince od úterý do pátku mezi 12. a 18 hodinou, o víkendu mezi 10. a 18. hodinou.
Vlastislav Hofman vystudoval architekturu a pozemní stavitelství na Technické univerzitě v Praze (1902–1907). Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes (1913–1927) a od roku 1918 rovněž působil ve skupině Tvrdošíjní. Veřejnosti je nejznámější jako autor kubistického designu a představitel kubistické architektury. Na této pozici zůstával poměrně dlouho, jeho známou kubistickou realizací je Ďáblický hřbitov, později se však přiklonil k purismu a konstruktivismu.
Jaroslav Otčenášek své výtvarné schopnosti akademicky rozvíjel od roku 1937 na fakultě při ČVUT, kde byl žákem Cyrila Boudy, Františka Blažíčka a Karla Pokorného. Studia, přerušená válkou, ukončil v roce 1945. Poprvé vystavoval v roce 1956 v Praze v Alšově síni a následně se jeho tvorba často objevovala na výstavách Skupiny 58. V roce 1952 získal druhou cenu v soutěži na výzdobu foyeru Národního divadla v Praze. V roce 1969 se stal předsedou Svazu českých výtvarných umělců, ale kvůli politickým tlakům rezignoval v roce 1970.
Zdroj: NKP Vyšehrad
