Rudolf Jedlička byl nejen zakladatelem slavného Jedličkova ústavu, ale i české rentgenologie a radiologie a léčebné rehabilitace. Rentgenové paprsky prosazoval především při léčbě nádorů, dokonce byl prvním lékařem u nás, který Roentgenův přístroj po jeho objevení začal používat. Byl také proslulý využitím nových operačních technik, jako například resekce žaludku. Pracoval rovněž jako válečný chirurg během první balkánské války i první světové války.
Rudolf Jedlička se narodil 20. února 1869 v Lysé nad Labem jako nejstarší dítě v lékařské rodině. Středoškolská studia zahájil na německém gymnáziu na Malé Straně, kde se ale necítil dobře a přestoupil na gymnázium české, kde maturoval v roce 1889. Pokračoval poté ve studiu na české lékařské fakultě v Praze, kde promoval v roce 1895. Už tam se nadchl pro chirurgii.
Krátce pracoval jako externista na interní klinice prof. Emericha Maixnera, ale ještě v roce 1895 se stal operačním elévem na První chirurgické klinice prof. Maydla v Praze. Počátkem roku 1896 se rozšířily zprávy o objevu Wilhelma Röntgena – paprscích X. Jedlička pochopil obrovskou důležitost tohoto objevu a ještě téhož roku si stihl dohodnout vybudování soukromého rentgenového kabinetu v hotelu U černého koně. Jako první v habsburské monarchii začal provádět skiagrafická vyšetření, a stal se tak zakladatelem české lékařské rentgenologie.
V roce 1901 se habilitoval prací o novém způsobu anestezie, při které je malá dávka kokainu vpravena do páteřního kanálu. Později se u něj však začaly projevovat negativní důsledky používání nových metod, jejichž nebezpečnost nebyla v době jejich objevu známá. K nastavení správného stupně záření tak Jedlička běžně používal vlastní ruku. Postupně mu byly amputovány články prstů levé ruky, na níž mu zůstal nakonec jen palec a necelý ukazováček. I s tímto handicapem však dokázal pomocí speciální pinzety dál operovat.
V létě 1909 koupil pozemek v Podolí pod Vyšehradem. V říjnu téhož roku byla založena společnost Pražské sanatorium. Velkorysý projekt sanatoria vytvořil architekt Rudolf Kříženecký – jeho součástí byl mj. bazén s umělým vlnobitím, sauna nebo sluneční lázně. První pacienty začalo sanatorium přijímat od května 1914.
V říjnu 1912 začala první balkánská válka, ve které se Balkánský svaz postavil proti Osmanské říši. Mnoho českých lékařů tehdy odešlo pomoci Srbům do nemocnic v Bělehradu. Mezi nimi i Jedlička. Prof. Jedlička operoval až čtyřicet pacientů denně a v Bělehradě jej navštívil i budoucí prezident, tehdejší poslanec Říšské rady Tomáš Garrigue Masaryk.
V roce 1911 se Jedlička stal na doporučení profesora Jana Deyla předsedou Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků, jehož cílem bylo vybudovat ústav pro postižené děti. V roce 1912 vyjednal půjčku na koupi domu na Vyšehradě a začal pro ústav získávat finance, přičemž největším dárcem byl zpočátku on sám. Počet členů spolku se za Jedličkova působení začal rozrůstat a brzy se počítal ve stovkách, a tím mu přibývaly i peníze. Do nového úkolu založit nový ústav se Jedlička naplno pustil poté, co se v lednu 1913 vrátil z balkánského bojiště. Dnes je Jedličkův ústav největším zařízením svého druhu u nás.
Na jaře 1926 se však začal Jedličkův zdravotní stav zhoršovat. Projevovaly se neblahé následky ionizujícího záření nebo angina pectoris. Sám Jedlička byl navíc silným kuřákem.
V noci ze 14. na 15. října 1926 dostal silný záchvat anginy pectoris, přesto ráno odešel do práce, přednášel o mozkových nádorech, nato operoval a ještě ordinoval. Večer odjel do Harrachova, kde měl v části Nový svět secesní vilu. Opět se mu ale přitížilo. V jednom z dní poté se ještě stihl oženit se svou dlouholetou družkou Alexandrou. Dne 24. října prodělal další záchvat anginy pectoris, ale s výjimkou morfia už odmítal léky. Sepsal poslední vůli, nechal si zahrát Humoresku od Antonína Dvořáka, naposled si připil s přáteli a zakouřil. Zemřel dva dny poté, bylo mu 57 let.
Zdroj: DVOŘÁK, Aleš: Rudolf Jedlička – Samaritán v bílém plášti
