Když bylo v Praze 28. září 1842 otevřeno tzv. Nové divadlo, byla vlastně otevřena jedna z největších divadelních scén ve střední Evropě. Jaký ale mělo osud, když je dnes takřka zapomenuté?
Divadlo bylo otevřeno v Praze v Růžové ulici a ve čtyřicátých letech devatenáctého století se jednalo o velmi prostorné divadlo, pojalo totiž až dva tisíce diváků. Moderní bylo i jeviště, mělo dokonalé mechanismy, jaké nebyly ani ve Stavovském divadle.
Prvním představením Nového divadla byl Skreta, český malíř. V divadle se hrálo česky i německy, přičemž z německých her se na jeho prknech uváděly spíše lehčí kusy, „nedůstojné“ Stavovského divadla.
Od konce září 1842 do listopadu 1843 hrálo divadlo třikrát do týdne česky. Především v úterý a ve čtvrtek večer, převážně pro inteligenci, v neděli a ve svátek odpoledne pak pro lidové vrstvy. Termíny i počet českých představení později velmi kolísaly. V sezoně 1842/1843 angažoval ředitel Stöger pro toto divadlo samostatný český divadelní soubor a v roce 1843 vypsal – poprvé v českých divadelních dějinách – dotovanou soutěž na původní české drama.
Divadlo však zaniklo na jaře 1846 pro nedostatek obecenstva.
Divadlo Uranie
Dalším ze zaniklých pražských divadel je Lidové divadlo Uranie, které sídlilo v pivovarské zahradě v pražských Holešovicích. Vzniklo v roce 1903, když tam byla přesunuta jeho budova z výstavní aleje Pražského výstaviště.
Samotná budoval byla dílem architekta Osvalda Polívky a byla dřevěná na podezdívce. Prostor byl krytý, nad hledištěm byl umístěn skleněný světlík. Sál měl kapacitu 750 sedících a 140 stojících diváků.
Divadlem prošly takové hvězdy jako Miloš Nedbal, František Filipovský, Josef Hlinomaz, Adina Mandlová, Dana Medřická a další. Jeho největší význam byl v období německé okupace během druhé světová války. Od roku 1941 byla Uranie oficiálně vedena podnikatelem Bohumilem Petrlíkem.
Posledním představením Uranie bylo uvedení Sofoklovy Elektry v roce 1944. K 1. září 1944 ale Němci divadla uzavřena, což se Uranii stalo osudným. Většina souboru odešla v roce 1945 do Divadla 5. května. Do dnešních dob se bohužel nedochovala ani samotná budova divadla, kterou padla za oběť ničivému požáru 2. ledna 1946.
Zdroj: Kronika českých zemí 1841-1899
