“Ještě si pamatuju, když majitele zámku v padesátých letech vystěhovávali,” říká starší paní, kterou potkávám na sousedním hřbitově s malebným kostelíkem, který od zámku dělí jen úzká cesta. Vrací se tak ve vzpomínkách do svého dětství. Pivovar, který byl provozován u zámku dávno dávno předtím, si už nepamatuje. “Ten jsem už nezažila,” směje se.
“Po znárodnění se ze zámku stala zemědělská škola, v části bydleli lidi, poté tam bylo nějaké hudební vydavatelství, a tím to začalo jít z kopce, od té doby se to nijak nelepšilo, ba naopak, majitelé se střídali,” říká.
Zámek i s přilehlou zahradou je v soukromých rukách, do kterých se dostal při restitucích v roce 1992. Restituenti po původních majitelích se pustili do rekonstrukce zámku i pivovaru. Zámek však, kvůli tomu že by to bylo příliš nákladné, zrekonstruován doposud nebyl. “Zpřístupňují ale zahradu – Stejskalův dvůr, kde se konají veřejné akce, výstavy,” říká paní na hřbitově a vrací se zalévat hrob.
Zámek má dlouhou historii. Po roce 1608 tam stávala renesanční tvrz, podle informací uvedených na Wikipedii se z ní v dnešní budově dochovaly tři sklepní prostory a část současného zařízení. Na raně barokní zámek byla tvrz přestavěna v letech 1659-1669, z té doby pochází jeho trojkřídlá podoba, předtím – v dobře třicetileté války – byla tvrz rozbita.
Od roku 1877 byli majiteli Marie a Martin Stejskalovi (odtud název Stejskalův dvůr), což byli pivovarníci ze Smíchova. Po znárodnění se uživatelé zámku střídali, posledním byl Státní ústav pro rekonstrukci památek. V roce 1989 byl na zámek vydán demoliční výměr, neuskutečnil se, zámek ale chátrá, s ním i pivovar, o jehož existenci (o “krčmě se svobodným šenkem”) pochází první pramenná zmínka z roku 1727…
I tak stojí pohled na zámek a pivovar za to. Z autobusové zastávky nebo i zblízka, jsou jen na mírném kopečku. Možná se někdy dočkají nového pláště, byť do stejné řeky se dvakrát nevstoupí, byla by škoda, kdyby už navždy zbyly jen ruiny a vzpomínky těch, kteří ještě pamatují.
