Do paměti televizních diváků se nesmazatelně zapsal jako knížepán z pohádky Princezna ze mlejna nebo Řimbuch z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Rodilý Němec, který se vyhnul poválečnému odsunu se tak stal stálicí české kinematografie.
Oto Ševčík se narodil 23. října 1931 v Karviné. Původem sudetský Němec, syn majitele realit a učitelky žil v české části Těšína. Studoval německé školy, ale po skončení druhé světové války nebyl díky stáří otce a nemocné matce odsunut do Německa. Jako Němec, který navíc neumí česky však neměl dobré vyhlídky na budoucnost.
Přes prázdniny se naučil česky, z německé tercie přešel do české na těšínském gymnáziu. I když rodina neměla kvůli malé penzi dostatek peněz, pokračoval v dalších studiích. Umělecky působil už jako student. Zpíval v pěveckých sborech, hrál s ochotníky a činný byl i ve školním souboru.
Díky svému původu měl role jasné
Jeho německý původ mu předurčil role Němců, nacistických důstojníků a vojáků. Od 60. let, kdy vstoupil do filmu si zahrál například dezertéra Willyho (Smrt si říká Engelchen), důstojníka SD (Atentát), důstojníka SS Fridricha (Sedm havranů) nebo však také podvedeného Francouze ve filmu Co je doma, to se počítá pánové.
Svůj původ využil i ve filmu Musíme si pomáhat, kdy nadaboval Vladimíra Marka, který hrál důstojníka SS. Rodilá němčina tak postavě dodala opravdový šmrnc.
Většina si vybaví komediální postavy
Ovšem, velké části publika se vryl do paměti coby nafoukaný knížepán z Princezny ze mlejna. Jeho pěvecké vystoupení na hrázi bylo krásnou přehlídkou decentního humoru, kterým však dokázal rozesmát až k popukání. Právě pro jeho vlohy si ho režisér Zdeněk Troška vybral. A vybral si ho i do předešlé pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci, kde ztvárnil postavu zloducha Řimbucha.
Polistopadová éra
Po listopadu 89 vedl jako umělecký šéf Národní divadlo v Brně (1989 – 1990) a Divadlo pod Palmovkou (1990 – 1992). Poté jako režisér hostoval na pražských scénách Divadla v Řeznické, Národního divadla, Hudebního divadla v Karlíně a Divadla ABC.
Nechyběly ani zahraniční nabídky
Ševčík byl také využíván zahraničními filmovými a televizními produkcemi. Nejen pro svou jazykovou vybavenost v němčině, ale především pro celkovou práci se svým podmanivým hlasem. V lecčems byl podobný Miroslavu Moravcovi, toho podle hlasu také každý poznal.
A také učitel
Byl také pedagogicky činný na katedře operní režie pražské HAMU. Získal Cenu Senior Prix (2002). Bohužel, umírá na rakovinu 25. února 2003 v Praze ve věku nedožitých dvaasedmdesáti let.
Zdroj: ČSFD
