Suchého otec byl ředitelem strašnického krematoria a právě díky rodině Suchých jsou známá jména obětí, které byly za nacismu tajně pohřbívány ve strašnickém krematoriu. Rodina nakonec skončila ve vězení za úkryt pro převaděče, který je po sadistickém výslechu prozradil.
Tajně přepisovali jména popravených odbojářů
„Toto krematorium bylo jeho (pozn. red. Františka Suchého) dětským hřištěm, jeho tatínek tu pracoval ještě před válkou jako ředitel. Se synem tajně přepisovali jména popravrných odbojářů, které tam vozili nacisté k anonymnímu zpopelnění. Jeho tatínek riskoval svůj i synův život, když po nocích opisovali jména zavražděných. Díky nim známe jména československých hrdinů. František ukrýval zbraně, připravoval se s otcem na povstání, kterého se aktivně účastnili před rozhlasem a na vinohradských barikádách. V roce 1949 utekl na Západ četník Koudelka. Americká služba CIC ho vyslala zpět, aby v komunistickém Československu vytvořil odbojovou síť, shromažďoval vojenské informace, přecházel hranice a převáděl uprchlíky. Koudelka hledal úkryt a našel ho v garáži u Františka Suchého ve vilce ředitele strašnického krematoria. František mu se vším oddaně pomáhal. Někdo Koudelku udal. Po třech dnech mučení tento četník udal Františka, jeho maminku i tatínka. A začalo martyrium. Celá rodina byla uvržena na léta do vězení,“ popsal na facebookovém profilu Paměti národa ředitel o. p. s. Post Bellum a vedoucí projektu Paměť národa Mikuláš Kroupa.
Raději smrt!
„V roce 1952 ho zmláceného, utýraného z několikaměsíční samovazby vyvlekli do místnosti, kde mu vyšetřovatel nabídl spolupráci. Buď podepíše, půjde domů a bude udávat, nebo dostane špagát. Odpověděl jim: „Raději smrt.“ Bylo mu pětadvacet let, chtěl žít, nikdo by mu neměl za zlé, kdyby se v takové situaci zlomil. Nevěděl, že by ho stejně domů nepustili,“ připomíná Mikuláš Kroupa s tím, že přemluvit Františka Suchého, aby vyprávěl pro Paměť národa svůj příběh, trvalo velmi dlouho. „Odbýval nás tím, že je ještě moc lidí, kteří jsou důležitější než on,“ vzpomíná Kroupa.
František Suchý byl odsouzen na dvacet pět let, odseděl si dvanáct, vystřídal věznice Pankrác, Mírov, Opava, Bory, Leopoldov, část trestu působil jako technický konstruktér. Roku 1964 byl propuštěn v polovině trestu, pracoval jako zámečník, později jako konstruktér v Kovodíle. Suchého rodiče dostali 4 a 4,5 roku vězení.
