Velkokapacitní sklady a žádané bydlení poblíž Prahy, to je budoucnost Pavlova. Zatím tu však zakopáváme spíš o minulost.
Pavlov patří k nejmladším vesnicím v Čechách. Původně zde od roku 1560 stával pouze statek, po přestavbě roku 1726 zvaný Nový dvůr. Ten roku 1799 koupil (i s právem pivovárečným) bohatý pražský měšťan Leopold Paul a nechal si v jeho areálu postavit malý jednopatrový klasicistní zámeček. V témže roce založil při Novém dvoře vesnici, nazvanou svým jménem Pavlov. Ještě dlouho se ale v lidové mluvě ves nazývala Nové Dvory.
Leopold Paul měl statek jenom třináct let, ale do historie obce se zapsal nesmazatelným písmem. Když roku 1812 zemřel (je pohřben v kostele v Hostouni), statek se zámkem zdědila jeho žena Anna. Roku 1869 se majetek dostal do držení Josefa a Barbory Danešových.
Danešův rod pocházel z Chýnova, kde jsou o něm zmínky již v roce 1612. V 18. století zde Vojtěch Daneš, řezník a měšťan, dal vyučit svého nejstaršího syna Josefa ve sladovnictví. Po vyučení u strýce a praxi ve Vídni a Budapešti se Josef stal sládkem v Kostelci nad Černými Lesy, kde poznal svou budoucí ženu Barboru, dceru Petra Fastra (známého jako „Český král“ z událostí roku 1848). Po sňatku v roce 1855 si najal pivovar u Kutné Hory a po šesti letech jiný v Kladně. V obou nájmech se mu velmi dobře dařilo, a tak v roce 1869 koupil statek v Novém Dvoře, prakticky ho – i s pivovarem – znovu postavil. Pivovar byl zařízen nejnovější technikou (varny na parostrojní pohon), roční produkce byla 12 tisíc hektolitrů piva.
Velký vědec Jiří Viktor Daneš
Josef a Barbora měli celkem 12 dětí. Barbora zemřela v pouhých 46 letech, a protože Josef nemohl na celé hospodářství i rodinu zůstat sám, rozhodl se oženit znovu, tentokrát se sestrou své zemřelé paní Johannou Fastrovou. S ní měl po roce jednoho syna, Jiřího, pozdějšího univerzitního profesora. Roku 1883 Josef Daneš zemřel a hospodářství převzal nejstarší syn Viktor, tehdy pětadvacetiletý.
Jiří Viktor Daneš (1880 v Pavlově – 1928, Culver City, Kalifornie, USA) se věnoval především geomorfologii; studoval tvary zemského reliéfu – zejména v krasových oblastech. Tyto oblasti prozkoumal téměř po celém světě. Po návratu z americké cesty měl v plánu zpracovat shrnující studii o světovém krasu. Bohužel, nic ze všech plánů nebylo uskutečněno, když po jedné přednášce v Los Angeles náhle a nečekaně skončil život jednoho z našich největších vědců geografů, vynikajícího speleologa a cestovatele.
Další majitelé Kubíčkovi a především Vinařovi
Danešové měli velkostatek v držení relativně dlouho, až do roku 1918, tehdy jej dědicové prodali i s pivovarem Janu a Karlu Kubíčkovým. V roce 1923 koupil Nový Dvůr Josef Vinař, poslední významný vlastník, který zde roku 1928 zřídil chmelnici o výměře jednoho hektaru, aby měl suroviny z vlastních zdrojů. Takzvané Novodvorské pivo se zde vařilo až do roku 1943.
V letech 1948-49 bylo Josefu Vinařovi ml. československým státem zabráno 80 ha pozemků. Celý bývalý velkostatek byl pak v roce 1950 odevzdán státnímu statku – ředitelství Unhošť.
Od tohoto roku byla část objektů Nového Dvora využívána Státním statkem a JZD pro zemědělské a hospodářské účely.
Rodina inženýra Vinaře byla vysídlena do Dolního Bezděkova.
V roce 1967 se bývalý zámeček čp. 1 stal majetkem místního národního výboru, který ho využíval jako svoje sídlo, byla tu také knihovna, klubovna pro mládež a místnost pro mandl. V přízemí i v poschodí byly vytvořeny celkem čtyři nájemní byty.
Budova pivovaru a ostatní hospodářské budovy zůstaly v majetku státního statku a JZD Jiskra.
V průběhu 80. let přestali majitelé a uživatelé hospodářské objekty (pivovar, sýpky, stodoly) využívat a ty stále více chátraly.
Budova zámečku sloužila svým účelům (OÚ, kulturní místnost, pamětní síň J. V. Daneše) až do roku 1992, kdy byl v rámci restitučních nároků bývalý velkostatek navrácen dědicům a potomkům posledního právoplatného majitele Josefa Vinaře. Ti následně zámeček a další budovy prodali.
Současným majitelem budovy zámečku je Ing. Petr Miškovský a v objektu nyní probíhá rekonstrukce.
Pavlov se v 19. století utěšeně rozrůstal
Ve druhé polovině 19. století se obec Pavlov vcelku úspěšně rozrůstala, zatímco v roce 1836 zde bylo pouze 32 domů a žilo 200 obyvatel, v roce 1869 to bylo 39 domů s 291 obyvateli a v roce 1890 tvořilo obec již 42 domů a žilo zde 338 obyvatel. V roce 1897 si pavlovští občané založili Sbor dobrovolných hasičů na ochranu svých domovů před ohněm. V době své největší slávy, v letech 1914-18, měl sbor 54 členů, jeho starostou byl František Štěpánek, košíkář a obchodník, velitelem byl Antonín Maryják, železniční zřízenec. Dnes má Pavlov 183 obyvatel.
Pavlov patřil původně k městu Unhošti, ale roku 1901 se stal samostatnou obcí. Na přelomu 20. a 30. let 20. století dochází v obci (stejně tak jako v celém státě) k hospodářskému rozvoji a modernizaci. V roce 1929 byla pro obec zajištěna autobusová doprava linkami státních drah; téhož roku došlo k elektrifikaci obce; v roce 1934 byla zřízena železniční zastávka (denně tu zastavuje až 16 vlaků).
Příběh o konci hospody Starý dvůr
Jak už jsem zmínil, lidem uhánějícím Pavlovem automobilem nejspíš zůstala v paměti jen budova u hlavní a jediné křižovatky, natřená výrazně karmínovou barvou. V první polovině 90. let v ní byla restaurace se sálem, po roce 1995 byla tato budova zrenovována a byla tu vinárna, pivnice a kulturní sál pod společným názvem „Starý dvůr“. V kulturním sále byly několikrát do roka pořádány zábavy a plesy. Na podzim roku 1998 byla však budova přestavěna na noční klub a kabaret, a to bez stavebního povolení. Takže z podnikání sešlo.
V současné době poskytuje pohostinské služby v Pavlově jenom restaurace Havránka a ač nedisponuje příliš velkým prostorem, tak i zde jsou pravidelně pořádány společenské i sportovní akce.
A tak je dobře, zkrátka všude žijí lidé.
