Přesto možná nevíte, že
- Veronika Kánská (Blažena) jako neherečka dostávala nižší honorář než vystudovaní herci, 160 Kč za natáčecí den? To odpovídalo na tehdejší dobu velmi pěknému platu 3200 Kč měsíčně (dnes cca 1600 Kč/den)
- režisér použil finanční motivaci ve scéně, jak se svolávané babky sbíhají na faru? Každé vyplatil 100 Kč za to, že poběží co možná nejrychleji.
- veřejnost zná Helenu Růžičkovou jako dobrosrdečnou panímámu, ale herečka měla i svou druhou stránku? Facka, kterou uštědřila Veronice Kánské, až „druhou vzala o zem“, byla skutečná. Prý snad proto, že neměla ráda mladé – a štíhlé – holky.
- opravdové facky padaly i v závěrečné scéně, na níž se proto někteří komparsisté posílili tvrdým alkoholem? Měli to zapotřebí, scéna se natáčela celkem 16x a její natočení trvalo 4 dny. Helena Růžičková si přitom dala extra záležet na fackách určených tatínkovi Šimona Pláničky? Jeho představitel Oleg Rajf (1928-2011) sice pocházel z imigrantské ruské aristokratické rodiny, sám se však stal zarytým komunistou a na Barrandově ho neměl nikdo rád. Troška „zařídil“ aby se scéna, kdy dostane facku, a to pravou, točila celkem devětkrát. Zvlášť výživná následovala poté, co omylem strhl Růžičkové kromě šatů i podprsenku. Drobný Rajf později vzpomínal, že to mu málem „upadla čelist“.
- nakonec došlo i na Růžičkovou? Z natáčení závěrečné scény si odnesla blíže nespecifikovaný „vážný úraz“.
- režisér Zdeněk Troška v rámci tohoto filmu musel jako vsuvky natočit i dva krátkometrážní filmy, a to porno po německém vzoru i Umučení sv. Šebestiána? Bylo to jednodušší, než vyjednávat autorská práva. Film o mučedníkovi podle titulků vyprodukovalo fiktivní filmové studio nazvané Cinestudio di Santa Cecilia zřejmě na poctu farářově hospodyni Cecilce.
- došlo k výměně představitelky „babičky v posteli“? Zesnulou Ernu Červenou vystřídala v roli „babičky v posteli“ Valérie Kaplanová (1917-1999), známá ze své role průvodkyně v Muzeu peří ve filmu Jára Cimrman, ležící, spící (1983) a jako „Babka Tutovka“ z televizní reklamy na loterii (1992
- doktora Káju Kroupu měl původně hrát Oldřich Kaiser? Režisér, sám homosexuál, do ní však obsadil typově příhodnějšího neherce Josefa Stárka (1950-1998), homosexuálního číšníka z pražské restaurace U Petra Voka, kterého poznal v gay klubu. Za jeho předčasným skonem stála jak slabost pro mladé chlapce, tak nezřízený způsob života, který vedl i přes svoji závažnou srdeční chorobu. Oldřich Kaiser si potom užil podstatně barvitější roli mafiána v následující komedii Slunce, seno, erotika.
- Kateřina Lojdová (nar. 1961) se k roli učitelky autoškoly inženýrky Gabriely Tejfarové dostala přes postel? Ale ne vlastní. Její maminka tehdy žila se scénáristou filmu Petrem Markovem a Kateřina tuto roli dostala jako dárek k narozeninám.
- divácky veleúspěšný film svým ziskem zachránil téměř krachující barrandovská studia? Jen na premiéru v plzeňském amfiteátru 1. července 1989 přišlo na 33 000 diváků. Nikdo z nich netušil, že za necelých pět měsíců u nás skončí éra socialismu i socialistické vesnice. Diváci však této komedii zachovali svoji přízeň dodnes.
