Podle matriční knihy z kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Hostivaři tam byl 10. května 1725 pokřtěn Jan Zavřel, později známý jako Dominik Zavřel z Chodova. Zda se narodil toho dne, nebo krátce předtím, už nezjistíme, předpokládáme, že se narodil v Chodovské tvrzi, kde byl jeho otec šafářem, tedy správcem. Rodiče Jan a Zuzana byli poddanými benediktinů od sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, kterým v letech 1676 až 1728 chodovské panství patřilo. Jan měl ještě o dva roky starší sestru Rosalin.
Ze zpráv z let 1745 až 1761 se dozvídáme, že Jan byl v dominikánském klášteře sv. Michala v Litoměřicích, kde byl přijat do noviciátu, dostal jméno Chrysostom a složil slavné sliby. V dalších zprávách je zaznamenán jako kněz, kazatel, lektor (mohl vyučovat na vyšších dominikánských školách), v konventu sv. Jiljí v Praze, v klášteře sv. Michala v Olomouci, v Plzni a roku 1761 v noviciátním domě v Litoměřicích. To je také poslední záznam z území České dominikánské provincie, lze se domnívat, že tehdy začala jeho další pouť za řeholním povoláním.
Z deníku českého provinciála Ignáce Světeckého víme, že otec Chrysostom nejprve pobýval v Benátkách, nejspíše v klášteře Nejsvětějšího Růžence řečeném delle Zattere, a později v Ceseně, na území Papežského státu, v klášteře sv. Petra Mučedníka, a v Římě u sv. Sabiny. V žádném z klášterů ale nezůstal. Stále prý slyšel vnitřní hlas, aby se Bohu zasvětil na nějakém „více uzavřeném místě“. V roce 1776 obdržel dovolení od papeže Pia VI. a v létě přestoupil do kláštera cisterciáckého řádu trapistické reformy v Casamari.
Opatství Casamari je velmi starobylý, původně benediktinský klášter na území tehdejšího Papežského státu, v dnešní provincii Lazio, na jihovýchod od Říma. Byl založen počátkem 11. století. Klement XI. v roce 1717 svěřil klášter reformním cisterciákům trapistického směru. Casamari se pak brzo stalo vyhlášeným centrem duchovního života a přicházelo tam mnoho obrácených hříšníků, aby se stali kajícími mnichy.
Zavřela přijal opat Ballandani, 5. června 1776 ho oblékl do nového hábitu a dal mu jméno Dominik, po roce a dni otec Dominik složil slavné sliby a brzy se stal opatovým teologickým poradcem, a novicmistrem. Když opat Ballandani v roce 1788 zemřel, stal se Dominik převorem. Novým opatem se stal neapolský kníže, otec Romulad Pirelli.
Dominik v roce 1797 kvůli věku a špatnému zdraví na funkci převora rezignoval a zůstal jen novicmistrem. Převorem se stal bývalý pařížský benediktin Simeon Cardona.
Francouzské revoluční války
Pod tímto názvem známe sérii válek v letech 1792 až 1802 během Velké francouzské revoluce mezi revoluční Francií a sousedními evropskými mocnostmi. Během Války druhé koalice (1798–1802) Francouzi okupovali Itálii, ale druhá koalice (Velká Británie, Rusko a Rakousko) pod velením maršála Suvorova Francouze porážela (v dubnu 1799 u Addya), od jihu Francouze svírala dobrovolnická armáda (sandefisti) a těm všem ještě pomáhaly zbytky neapolské armády a různí italští povstalci a zbojníci, usilující o návrat monarchie.
13. května 1799 vtrhli do kláštera Casamari francouzští vojáci vracející se z Neapole. Opat Pirelli a většina mnichů uprchli. Zbylo zde jen několik řeholníků s převorem Simeonem Cardonem, mezi nimi i Dominik Zavřel, Francouzi je zastihli kolem 20 hodiny. Mniši jim poskytli jídlo a pití, jak bylo obecně zvykem. Postupně se ale nálada vojáků začala vyostřovat, opili se, rozbili sudy s vínem a olivovým olejem. Marně hledali peníze a hlavně opata, kterého chtěli zabít, jako osobu oblíbenou u Neapolského královského dvora a odpůrce revoluce. Nakonec začali ničit chrámové vybavení.
„Dominik Zavřel byl zabit 13. května roku 1799 pozdě večer neznámým vojákem několika ranami šavlí do hlavy v kapli klášterní ošetřovny. Tam se již poněkolikáté snažil ukrýt konsekrované hostie, které tito vojáci ostentativně rozhazovali po zemi při plenění casamarského opatství,“ přiblížil smrt mučedníka P. Efrem Jindráček v Katolickém týdeníku v roce 2021. Vojáci zabili i ostatní mnichy.
Pozdě v noci 13. května dorazil s několika vojáky generál Paul baron Thiébault, který ještě zastihl převora Cardona naživu. Byl zděšen a otřesen řáděním vojáků a poskytl mu svého vojenského lékaře. Později o tom vydal tiskem i svoje svědectví. Pokoušel se rovněž viníky vypátrat, ale marně.
Život po životě
16. května roku 1799 byli všichni důstojně pohřbeni v samostatných označených hrobech na klášterním hřbitově. Lidé z okolí začali jejich hroby okamžitě navštěvovat a následovalo velké množství doložených zázraků, zvláště uzdravení.
Po nějaké době ale opat Pirelli rozhodl, že příval poutníků a ruch na hřbitově jsou natolik rušivé, že při slavnostním obřadu zemřelým mučedníkům z moci slibu poslušnosti zakázal konat další zázraky.
Co vlastně vedlo blahořečení mučedníků? „Zásadním impulzem bylo jednak množství zázračných uzdravení, která se odehrávala na jejich hrobech v prvních letech po jejich smrti, a jednak obecně sdílené přesvědčení těch, kdo jejich příběh znali, že svůj život položili při veřejném vyznání Krista. A že jejich vrahy motivovala také nenávist a pohrdání katolickou vírou, nikoliv pouze politické nebo loupežné motivy. To jsou velmi důležité okolnosti, které otevírají cestu k uznání mučednictví, jako to udělal i papež František svým dekretem z 26. května 2020. Jejich ostatky, od roku 1859 uložené v klášterním kostele, jsou ve velké úctě,“ uvedl dominikán Efrem Jindráček.
Blahořečení Ctihodného Simona Cardona a jeho pěti druhů, včetně Dominika, proběhlo 17. dubna 2021 v klášteře Casamari.
Zdroje: Wikipedie + Mučedník Eucharistie – Ctihodný Dominik Zavřel, O.Cist. (1725-1799), Klášter Vyšší Brod, 2021
