Čtvrtý ročník výzkumu bělozubky tmavé startuje 21. září na Chebsku v Karlovarském kraji. Čtyři týmy vědců a studentů z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR ve Studenci na Třebíčsku a dalších pracovišť stráví v terénu deset dní a pokusí se zmapovat aktuální rozšíření tohoto afrického hmyzožravce v Česku.
Problém je, že nikdo přesně neví, kde bělozubka tmavá teď je. „Chceme zjistit, kde bělozubku tmavou máme, protože teď to vlastně nevíme, předběhla nás. Nevíme, kde má teď svoji hranici výskytu,“ vysvětlila vědkyně Alena Fornůsková. Letošní extrémně horké a suché léto podle ní mohlo invazi výrazně urychlit, protože africký druh zvyklý na vysoké teploty má za takových podmínek oproti domácím druhům konkurenční výhodu. „Je možné, že se teď bude skokově šířit. Sami jsme zvědaví,“ přiznala Fornůsková.
Bělozubka tmavá připomíná rejska a do Česku se dostala z Afriky. V zemi se zatím usadila převážně v západní části. Má přitom několik vlastností, které jí usnadňují přežití. Vytváří společná hnízda, takže na rozdíl od jednotlivě žijících domácích druhů táhne silou skupiny. V zimě se navíc stahuje k lidským obydlím a chová se podobně jako myš domácí. Živí se zbytky z misek pro psy, kočky i slepice a přítomnost lidí ji vůbec nevyrušuje.
Důsledky jejího rozšíření jsou pro domácí faunu znatelné. Původní bělozubka šedá z oblasti Karlovarska a Chebska podle Fornůskové prakticky zmizela, vytlačena právě příchozím druhem.
Výzkum se nezaměřuje jen na mapování výskytu. Vědci zkoumají také možné zdravotní riziko, protože v zahraničí se prokázalo, že bělozubka tmavá může přenášet leptospiru, bakterii nebezpečnou jak pro domácí zvířata, tak pro člověka.
Do pátrání se může zapojit i veřejnost. Fotografie zvířete s přiloženým měřítkem, třeba mincí, je možné zasílat na adresy [email protected] nebo [email protected]. Monitoring oblasti bude podle Fornůskové pokračovat ještě nejméně dva roky. Poprvé byl druh v Česku zaznamenán v roce 2022, právě na Chebsku.
Zdroj: autorský text / ČTK
