Sbírka s více než dvěma sty secesních plakátů a dalších uměleckých artefaktů, jejíž základ tvoří kolekce bývalé tenisové jedničky Ivana Lendla, setrvá v Obecním domě až do 10. února 2023. Kromě statických děl využili kurátoři výstavy i technické možnosti 21. století, a návštěvníky tak čekají rozpohybované modelky z plakátů, oživlá multimediální Slovanská epopej nebo samotný Alfons Mucha promlouvající k nim ze svého autoportrétu.
Art nouveau neboli secese
Alfons Maria Mucha se narodil v roce 1860 v moravských Ivančicích, stejně jako mnohem později populární herec Vladimír Menšík. Výtvarné umění studoval nejprve v Mnichově a posléze v tehdejší Mekce umělců, v Paříži. Zde se spřátelil například se slavným impresionistickým malířem Paulem Gaugainem nebo později se světoznámým sochařem Augustem Rodinem. Začínal ilustrováním knih a vytvářením reklamní grafiky. Pak se téměř ze dne na den proslavil díky plakátu, který nakreslil pro divadelní představení v té době velice populární herečky Sarah Bernhardtové. Muchu náhle znala celá Paříž a zakázky se jen hrnuly.
V roce 1904 odejel na pět let do Ameriky, kde se mimo jiné živil vyučováním svého originálního stylu malby a kde se později setkal s mecenášem Charlesem Cranem, kterému se svěřil se svým velkolepým plánem namalovat obrovská plátna zachycující historii Slovanů.
Slovanská epopej
Crane byl Muchovou vizí nadšen a díky jeho velkorysému příspěvku se mohl malíř přestěhovat na zbirožský zámek a tam téměř dvacet let tvořit své životní dílo, které v roce 1928 daroval městu Praze. Z podobně vlasteneckých důvodů při vzniku Československa bez nároku na honorář navrhl první známky, bankovky, státní znak či policejní uniformy.
Slovanská epopej, na rozdíl od svého digitálního záznamu promítaného návštěvníkům výstavy iMucha, čeká na důstojné prostory, kde bude trvale umístěna, a do jejich vybudování je uložena v depozitáři galerie Hlavního města. Komise, která se výběrem vhodného místa zabývá, nyní zvažuje sedm možných míst, z nichž tři se jí zdají nejslibnější – Pankrácké náměstí, palác Savarin a Branické ledárny. Než se to ale stane, bude letos na podzim zapůjčena na pět let na zámek v Moravském Krumlově nedaleko Muchova rodiště.
Muchovi potomci jsou ve při
Proti přesunu monumentálního cyklu obrazů vystupuje malířova vnučka Jarmila Mucha Plocková. Bojí se, že rekonstrukcí procházející zámek bude pro slavné dílo příliš rizikovým místem. Pro přesun epopeje je naopak Muchův vnuk John, který připomíná, že v Krumlově epopej již kdysi byla, a to od 50. let do roku 2011, a jen díky prozíravosti tamějších správců sbírek nebyla zničena. Navíc podmínkou, se kterou jeho dědeček epopej městu daroval, bylo, že pro ni najde odpovídající prostory, a to se dosud nestalo.
Oba vnuci jsou potomci malířova syna, spisovatele Jiřího Muchy. Na rozdíl od Jiřího manželského syna Johna, se Jarmila o tom, kdo je jejím skutečným otcem a že Alfons je tedy jejím dědečkem, dozvěděla až ve svých dvaceti letech a později musela svoje příbuzenství se slavným malířem dokonce dokazovat u soudu.
Velmistr zednářský
Málo se ví, že slavný malíř byl i významným představitelem Svobodných zednářů v českých zemích. Byl držitelem 33. skotského ritu, což je nejvyšší stupeň zasvěcení, kterého mohou zednáři dosáhnout. Založil několik lóží, například Jan Ámos Komenský či Josef Dobrovský. Mezi další zednáře kromě mecenáše Slovanské epopeje Crana patřil údajně také Karel Čapek, Edvard Beneš nebo Jan Masaryk.
