Vaše novinka a druhá kniha Lada u ledu se prezentuje především jako příběh anorektičky. Podle mě je ale daleko vrstevnatější. Je myslím spíš o vstupu do dospělosti a o prázdnotě, která logicky nastává po maturitě. O přátelstvích, která přežijí a která nepřežijí. O přehodnocení, co je vlastně v životě to obtížné. Jak vlastně Lada u ledu vznikla?
Vždycky mě napadá spousta věcí. To, co vidím kolem sebe, mi hází podněty a pak vlastně dělám výběrové řízení. Přemýšlím nad tím, který by byl nejzajímavější a který by mě nejvíce lákal zpracovat. Ale je to přesně, jak říkáte, nechtěla jsem sepsat zápisky anorektičky, hrozně by to zredukovalo postavu na tu nemoc. Takový přece nikdo není. Zajímá mě smiřování se sebou samotným, hledání sebe sama. To řeším já a řeší to i moji kamarádi, moji vrstevníci. Je to tak, najednou je potřeba se zamyslet nad tím, co je v životě to obtížné.
Nakolik je to tedy osobní kniha?
Mám trochu problém s tím, když se mě na tohle lidé ptají. Je sice přirozené se na to ptát, ale už v zárodku spojování té knížky, toho textu a fikčního světa, s osobou autora, v hledání osobních motivů, je něco špatně. Nezlobte se, ale na tuhle otázku vám asi neodpovím.
Když to zkusím jinak, proč je tam tedy ta anorexie?
Nad tématem poruchy příjmů potravy a konkrétně anorexie jsem uvažovala docela dlouho, v mé hlavě si to žilo vlastním životem. Ještě větší problém než u holek je to myslím u kluků a u mužů, tam dochází k úplné tabuizaci tohoto tématu. U holek se o tom alespoň nějakým způsobem ví. Znám vlastně strašně málo žen, které by ve svém životě nikdy neměly dietářskou fázi nebo období, kdy by opravdu hrozně málo jedly. Je to všude kolem nás, dejme tomu v nás.
Mluví se o tom ale tak, že anorektička musí být troska, úplně vychrtlá a pomatená. Nebo je naopak člověk v pořádku. Přece ale existuje široké spektrum mezi tím, nemusí být jen úplně zdravý člověk, nebo totální magor. A v tomhle spektru vidím jak sebe, tak ženské ve své rodině, svoje kamarádky, veřejně známé osobnosti.
Celý rozhovor si můžete přečíst v Mladém světě č. 6/2021, který vyšel 25. března
