Zatímco o řecké či římské mytologii se dnes žáci učí prakticky na každé škole, staly se dokonce povinnou školní četbou, o té naší – slovanské – toho většina z nás ví jen pramálo, a přece je stejně bohatá jako ta z kraje pod Olympem.
Ano, antické bohy, především pak ty řecké, zná dnes každý průměrný žák střední školy. Některé příběhy se staly dokonce maturitní četbou. A přitom nám jsou tak vzdáleny a svou vlastní historii tak trochu zapomínáme. Slovanský božský panteon je však stejně bohatý, nemluvě o dalších příbězích, obyčejích a zvycích, které se nám zachovaly dodnes.
Perun není jediný
Při pohledu do vlastní slovanské historie si možná někteří z nás vzpomenou na boha hromovládce. Ano, Perun je patrně jedním z nejznámějších bohů slovanského nebe, který se sem tam v literatuře objeví. Důvodem je pravděpodobně jeho historické rozšíření, uctívali ho totiž nejspíše všichni Slované, na rozdíl od některých čistě lokálních bohů. Perun navíc v době války vstupoval do čela panteonu, aby přinesl vítězství slovanským zbraním.
Bůh otec a další
Jedním z původních a nejstarších bohů slovanského světa byl bůh nebe Svarog. Je považován za otce všech bohů. V průběhu času však přestal být objektem kultu a vystřídali ho mladší. Zejména pak jeho syn Dažbog, který je bohem slunce a kterého oslavují všichni Slované při zimním slunovratu.
Perunův bratr
Dalším významným bohem byl bůh všech států a vládce podsvětí, tzv. Návu, kde pásl duše zesnulých – Veles. Tento bůh, který bývá vyobrazován s kravskými rohy jako symbolem dobytka, jež mu je podřízen, byl pánem magie, vědění, věštění či básnictví. Také možná proto byl pozdějším církevním hodnostářům nejvíce trnem v oku. Křesťanští kněží mu přisuzovali roli ďábla a na jeho místo dosadili své světce Blažeje nebo Mikuláše. Veles byl vedle Peruna pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších božstev Slovanů.
Nechyběly ani ženy
Matku zemi představuje bohyně Mokoš. Je zosobněním vlhké, úrodné a plodné země. Nejstarší písemné zmínky o Mokoši se nachází v Nestorově Pověsti vremenných lět, konkrétně v soupisu kyjevských bohů knížete Vladimíra jako jediné ženské božstvo. Svou sochu má i nedaleko obce Mokošín, kde se každoročně na její počest koná slavnost. Další ženou, slovanskou vládkyní, byla bohyně Lada. Je chápána jako bohyně lásky, jara, manželství, setby a orby. V některých případech je dokonce přirovnávána k Venuši.
Slovanské svátky
Naši předkové ještě v předkřesťanské éře slavili také různé svátky a dbali o své tradice. Mezi nejvýznamnější svátky patřil jistě Kračun, Hody či Koleda, který se slavil při zimním slunovratu. Po přijetí křesťanství byl zatlačen do pozadí a nahrazen Vánocemi. Během Kračunu bylo slaveno zrození nového slunce, v personifikované podobě boha Dažboga. Zároveň se v období bezprostředně po zimním slunovratu stírá hranice mezi pozemským světem a podsvětím a lidé tak mohou potkávat duše svých zemřelých předků.
Mezi další svátky patřily svátky jara, Velesův svátek, Mokošina slavnost nebo nám známé dušičky.
Jak je patrné, také slovanská historie má co nabídnout a je opravdu srovnatelná i s antickým světem.
Zdroj:
www.slovane.cz
www.slovanskykruh.cz
PITRO, M., VOKÁČ, P. Bohové dávných Slovanů
