Taky si každý rok říkáte že letos nikomu na lep nesednete, a stejně vás nakonec zas někdo? A napadlo vás někdy, proč to vlastně děláme? Proč zrovna první dubnový den vymýšlíme vtípky a legrácky všeho druhu, jen abychom někoho napálili a smíchy se pak popadali za břicho při pohledu na zmatenou oběť naší zlomyslnosti?
Původ aprílu není jednoznačný. Podle jednoho z výkladů se 1. dubna narodil Jidáš, který zradil Ježíše. Proto by se v tento nemělo věřit všemu, co se řekne.
Ze smutné zimy do veselejšího jara
My Češi jsme sice svérázným humorem proslulí, apríl však českým vynálezem není.
Původem íránský svátek zvaný Sizdah Be-dar sevyznává už od 16. století. Údajně vznikl jako reakce na změnu ročního období, kdy se ze smutné zimy přechází do veselejšího jara. Svátek je spojen se žerty a hrami. Historikové se spíše přiklánějí k domněnce, že datum 1. dubna souvisí s juliánskou reformou kalendáře, jejímž následkem se počátek roku přesunul z konce března na počátek ledna. Od 17. století se postupně rozšířil do všech zemí světa.
První zmínka o aprílu v českých zemích pochází z roku 1680, a zápis pořídil jakýsi Bartoloměj Chrystellius, původem z Prahy. Na konci 18. století se vyskytují zprávy o „svátku všech bláznů“ častěji. Už v těchto dobách bývalo zvykem poslat důvěřivé naivky pro komáří sádlo, jindy pro zaječí peří, mezery do žebříku či ohýbák začátek.
Jediný bláznivý den v roce
Ať tak či onak, apríl je jedinečnou příležitostí, jak vnést do života trochu legrace. Nemá cenu vztekat se, když vás někdo napálí. Je lepší si tenhle bláznivý den, jediný v roce, ve kterém lze vše beztrestně převrátit vzhůru nohama, dosyta užít. Nakonec i samotné vymýšlení, jak někoho napálit, je potěšením. A není nic úlevnějšího než zjistit, že nemáte díru na zadku, auto vám neodtáhli a nevolá rozzuřený šéf, to jen naši blízcí se chtějí společně zasmát a odlehčit atmosféru všedních dní plných starostí…
