Ústavní soud v Brně zrušil rozsudek nad mužem odsouzeným za opakovaná vloupání do rekreačních chat. Důvodem je porušení práva na obhajobu, konkrétně skutečnost, že obviněný, trpící lehkou mentální retardací, se k části trestné činnosti přiznal bez přítomnosti právního zástupce a bez náležitého poučení o právu na právní pomoc. Taková doznání podle soudu nelze použít jako důkaz.
Případ má neobvyklou historii. Původně ÚS mužovu stížnost odmítl, řízení však bylo obnoveno až po zásahu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který shledal, že proces nebyl spravedlivý. Obnova řízení před Ústavním soudem je poměrně výjimečný krok, jenž obvykle právě na rozhodnutí ESLP navazuje.
Okresní soud ve Frýdku-Místku uložil muži v roce 2019 dvouletý trest odnětí svobody, a to výhradně za skutky, k nimž se sám doznal v přípravném řízení. Ve zbytku obžaloba neuspěla. Verdikt následně v roce 2020 potvrdily Krajský soud v Ostravě, Nejvyšší soud i Ústavní soud. Tehdy tříčlenný senát ÚS stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou a mimo jiné poukázal na to, že muž měl v trestním rejstříku již 11 záznamů a svá doznání zopakoval i při vazebním zasedání za přítomnosti obhájce.
Nynější plénum ÚS se s některými závěry štrasburského soudu zcela neztotožnilo a poukázalo na dílčí rozpory mezi obsahem spisu a rozhodnutím ESLP. Přesto rozsudek zrušilo. Jak vyplývá z nálezu soudce zpravodaje Tomáše Langáška, soudy za současného skutkového a procesního stavu nemohou doznání, která muž učinil bez obhájce, vůbec použít jako důkaz. Plénum bylo při hlasování jednotné, žádný z patnácti soudců a soudkyň nepřipojil odlišné stanovisko.
Věc se nyní vrací zpět k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku. Mužův advokát Roman Měrka po jednání novinářům řekl, že je rád, že ÚS stížnosti vyhověl, zároveň však upozornil, že věc zůstává otevřená.
Zdroj: autorský text / ČTK
