• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Architektura má pomáhat lidem lépe žít jejich životy, míní Josef Pleskot

    3.12.2022
    Doris Drienová

    Od počátečního okouzlení, přes postupné poznávání až po naplňování v současné době prošel vztah Josefa Pleskota k architektuře, které se věnuje od studií už několik desítek let. Ve svých dílech uplatňuje nejrůznější architektonické tvarosloví a dokáže řešit úkoly od rodinných domů přes veřejné stavby až po rozsáhlé bytové, administrativní či výrobní areály. Vždy ale s velkým citem pro místní i historický kontext stavby a její účel. Jak říká, architektura v jeho pojetí je médiem, které pomáhá lépe žít život a utvářet v něm podmínky pro co nejlepší společenské vazby. Měla by předjímat potřeby, které společnosti mohou umožňovat zdravý a harmonický vývoj, řekl v rozhovoru významný architekt, který v sobotu slaví 70. narozeniny.

    „Mám rád různorodá zadání,“ vysvětluje širokou škálu typu staveb, na kterých jeho ateliér pracuje. Ač zřejmě nejznámější jsou Pleskotovy projekty pro Litomyšl, z poslední doby pak areál Dolních Vítkovic v Ostravě, jeho práci je možné najít vedle metropole i v dalších městech. K ní patří nyní i lávky a mosty. „Každá řeší problém spojení jinak, vždy v kontextu jejich míst,“ říká autor. Podle jeho projektu se v současnosti staví lávky v Ostravě a v Mladé Boleslavi, dostavuje se lávka v Radotíně, která nahradí tu, již Josef Pleskot navrhl na počátku 90. let, a začíná se vybírat zhotovitel lávky v Mnichově Hradišti.

    K dlouhodobým Pleskotovým projektům patří práce na rekonstrukci dominikánského kláštera v Husově ulici v Praze. Smyslem rekonstrukce je snaha dominikánů budovat místo setkávání, vzdělávání a kultury. Na druhé straně Vltavy čeká na architekta další kostel, před třemi lety památkáři schválili projekt obnovy prostranství před vstupem do kostela Panny Marie Vítězné s proslulým Pražským Jezulátkem. Barokní kostel při něm dostane bezbariérový vstup a zázemí včetně toalet; kostel je druhým nejnavštěvovanější chrámem v Praze, ročně do něj zavítá na půl milionu návštěvníků. I v jeho případě Pleskot s pokoru přistupuje k práci předků a o malém náměstíčku jakoby vykousnutém ve frontě domů v Karmelitské ulici říká, že je scénografií, která může být vylepšena, ale nesmí být poškozena.

    „Intenzivně hájíme řešení ústředí Sokola na Malé Straně, dokončujeme projekt penzionu v Krkonoších, rozkreslujeme úžasný projekt ke stavebnímu povolení Centra experimentální medicíny na Albertově a s nadějí očekáváme realizaci stavby pasáže metra Radlická,“ popsal ještě další projekty, které AP ateliér připravuje či řeší.

    Rád je, že ke konsensu dospěl projekt hradiště na Závisti u Dolních Břežan u Prahy. Na místě bylo v pravěku významné hradiště, dnes je národní kulturní památkou, ale prostor byl po zavezení odkrytých archeologických objevů neudržovaný. Obec před časem oslovila Pleskota s žádostí o vypracování návrhu úprav akropole. Projekt s názvem Zpřítomnění spočívá v instalaci geometrických prvků obsypaných kameny, které mají kopírovat půdorysy někdejších dřevěných staveb. Fakt, že geometrické tvary měly být z betonu a ještě různě barevného, narazil na odpor laiků i některých odborníků; debaty vedly k tomu, že by místo z betonu měly být z kamene.

    „Historie Závisti je velmi složitá, není vysvětlená, a tudíž je extrémně zajímavá. Archeologické nálezy jsou naprosto unikátní a dovolují fantastickou interpretaci. Projekt Zpřítomnění znamená představení těch záhad vysoce abstraktní formou. To, co akropole ukrývá, je složité. Co je složité, bývá nepochopeno a nepochopení způsobilo masivní odpor,“ vysvětluje peripetie kolem projektu. A tak jako mosty a lávky, které projektuje, jsou pro něj symbolem spojení, v řešení akropole Závist je pro něj touha po spojení s pradávnou minulostí, „která by nám mohla pomoci získat křídla“.

    Jako problém současné české architektury vnímá stav společnosti, její až „patologickou rozvrácenost“. „Společnost nemusí být za každou cenu jednotná a nějakým diktátem sešikovaná, ale měla by být schopná dohody a na té dohodě formulovat smysluplná zadání,“ říká. Aby výsledkem nemusela být řešení ve stylu „nahá – oblečená“. Takovým posledním produktem společenské, odborné, a tudíž i politické nedohody je podle něj řešení železničního mostu na pražské Výtoni. Komise jako vítězný projekt vybrala ten, který i přes mnohaleté apely odborníků nepočítá se zachováním historické konstrukce na jejím původním místě.

    Zdroj: ČTK



    Nepřehlédněte