Jeden z nejpromyšlenějších pokusů o odstranění Adolfa Hitlera, a tím ukončení druhé světové války, proběhl 20. července 1944. Operace Valkýra, jejímž cílem měla být eliminace samotného Hitlera a jeho nohsledů, byla však odsouzena k nezdaru. Přitom stačilo tak málo.
Poté, co se 6. června 1944 v Normandii vylodily spojenecké jednotky, vytvořila se pro Německo nechtěná západní fronta. Byly to totiž právě německé jednotky, které utrpěly sérii závažných porážek na té východní při Operaci Bagration v Bělorusku. Spiklenci, převážně z řad armády, se tak rozhodli pro konečný atentát na Adolfa Hitlera, a tím i ukončení pro Německo nepříznivě se vyvíjející války.
Hrabě Claus von Stauffenberg vypracoval plán s krycím názvem Valkýra. Plán počítal s tím, že po atentátu bude spiklenci obsazen Berlín a další klíčová města Německa a budou i pozatýkáni vůdčí členové SS a NSDAP.
Do příprav bylo zainteresováno mnoho vysokých osobností, např. Arthur Nebe, Ludwig Beck, Erich Höpner, Hans Speidel a Hellmuth Stieff. Stauffenberg chtěl při atentátu spolu s Hitlerem zlikvidovat také Heinricha Himmlera a Hermanna Göringa. Tento důvod donutil ve dvou případech (11. a 15. července) ustoupit od plánu. Avšak po následné poradě bylo dohodnuto, že další pokus o atentát bude proveden 20. července, i přestože zde nebudou přítomni ani Himmler, ani Göring.
Průběh operace
Dne 20. července 1944 v 8 hodin ráno odstartovalo z letiště v Rangsdorfu kurýrní letadlo se Stauffenbergem a nadporučíkem Wernerem von Haeftenem. Aktovka, kterou převáželi, obsahovala dva balíčky po kilogramu výbušniny. Po příjezdu do Vlčího doupěte v Rastenburgu se Stauffenberg nejdříve zeptal majora Freyenda, kde by si mohl vyměnit košili. Freyend mu poskytl vlastní ubikaci. Zde Stauffenberg a von Haeften aktivovali bombu. Právě v tomto bodě však došlo k jejich prvnímu pochybení. Během sestavování bomby byli vyrušeni a rozhodli se ji kvůli nebezpečí prozrazení nedokončit. Bombu tedy sestavili jen z jednoho plátu o jednom kilogramu plastické trhaviny i přesto, že v plánu byly započítány dva. Poté Stauffenberg vešel do poradní místnosti, kde položil aktovku asi metr od Hitlera.
Série náhod Hitlera zachránila
Podle některých spekulací pak byla aktovka ještě o kousek posunuta na druhou stranu jedné ze dvou masivních noh, na nichž stála deska stolu. Stůl samotný byl celý z masivního dubu, což mezi Hitlerem a explozí vytvořilo zábranu, která ho uchránila od nejničivějších účinků exploze. Zranění, která při atentátu utržil, byla jen minimální.
Porady se za normálních okolností konaly vždy v bunkru, vzhledem ke krásnému letnímu počasí ale bylo na poslední chvíli rozhodnuto, že se bude konat v lehkém dřevěném domku venku. Je pravděpodobné, že tlaková vlna by v betonovém bunkru spolehlivě zabila všechny lidi přítomné v místnosti, v lehkém dřevěném domku však měla mnohem menší ničivý účinek, což nakonec vedlo k tomu, že Hitler i tento atentát přežil.
Do operace byl zapojen i Rommel
Po této zprávě docházelo opět k předání moci do rukou nacistů. Již 21. července spáchal na frontě sebevraždu generál Henning von Tresckow. Po potlačení převratu bylo popraveno více než 200 osob. 10. srpna byl popraven Stauffenbergův bratr Berthold. Při výsleších se zjistilo, že o přípravě převratu byl informován i polní maršál Erwin Rommel. Ten dostal na vybranou – buď popravu, anebo sebevraždu s tím, že bude uveřejněno, že zemřel na následky zranění ze dne 17. července 1944 a jeho rodina nebude nijak pronásledována. Aby uchránil svou rodinu, zvolil si sebevraždu kyanidovou kapslí. Popraven byl samozřejmě i muž č. 1 celé operace Claus Schenk von Stauffenberg.
Zdroj: MOORHOUSE, Roger. Atentáty na Hitlera.
