Rodiče Yvonne Přenosilové se seznámili v Palestině, kde byl její otec Jiří jako voják Britské armády, do jejíž řad vstoupil v boji proti Hitlerovi. Maminka pocházela z Rakouska, ale když se po druhé světové válce přestěhovala se svým mužem do Prahy, kvůli panujícím protiněmeckým náladám raději na veřejnosti mluvila anglicky a vydávala se za Angličanku.
Když bylo Yvonně šest, jejího otce zatkli a z politických důvodů zavřeli na rok do vězení. Podle jedné z učitelek byla jen „buržoazní floutek“. Tomu odpovídaly i její zájmy – balet, kterému se věnovala až do patnácti let, a zpěv.
Konkurs
Ke světu showbyznysu přičichla ve stejném roce, kdy s baletem skončila, a to díky konkurzu v Divadle Semafor, ze kterého budoucí světoznámý režisér Miloš Forman natočil svou filmovou prvotinu Konkurs. Přenosilové se tak otevřely dveře k hudební kariéře – zpívala se skupinou Olympic, podívala se na tři týdny do Londýna, kde s úspěchem vystupovala v hudebních klubech i v televizi, jednou dokonce společně s Rolling Stones. Během 60. let se také několikrát umístila na předních příčkách soutěže popularity Zlatý slavík a z té doby pocházejí její největší hity Boty proti lásce nebo Roň slzy.
Psychoteror
K této uvolněné době patřila i petice Dva tisíce slov, kterou mladá zpěvačka bezstarostně podepsala. Jenže pak jí začalo peklo – bez přestání jí zvonil telefon s výhrůžkami od „žen z ČKD“ a dalších vymyšlených identit, za kterými stála StB. Když pak přišel 21. srpen, její otec ji na základě svých trpkých zkušeností s režimem vyzval k tomu, ať raději ze země odejde.
O vstupu vojsk Varšavské smlouvy se dozvěděla přímo od Jiřího Štaidla, který jí to ve čtyři hodiny ráno zavolal domů. Přestože si myslela, že jí bude zase někdo do telefonu vyhrožovat, nakonec sluchátko zvedla a Jiřího poslala dopít si skleničku a jít raději spát. Jenže o žádný opilecký fórek nešlo. Byla to tvrdá realita, která ji na 26 let vyhnala do exilu.
Svobodná Evropa
Hranice do Rakouska překročila již 27. srpna a brzy se přes Itálii, kde jí i jejím rodičům poskytla útočiště jejich teta, přestěhovala do Mnichova. Pak začala pracovat jako letuška pro British Airlines a začala si podle svých slov konečně užívat života. Bylo jí jednadvacet let, psychoteror nechala za sebou a po kariéře a zpěvu se jí vůbec nestýskalo. A i kdyby se jí náhodou někdy zastesklo, hned si vzpomněla na osud Marty Kubišové, který by nejspíš čekal i ji.
V práci se seznámila s baronem Andreasem von Schuckmanem, za toho se v roce 1978 vdala a o rok později se jim narodil syn Maximilian Philipp. A o několik let jí Karel Kryl nabídl, jestli nechce pro rádio Svobodná Evropa připravovat hudební pořad. A ona chtěla.
Nejkrušnější den
Tahle práce jí ale také přinesla největší životní trápení. Několik let po pádu tzv. Železné opony se totiž redakce Svobodné Evropy přestěhovala do Prahy a jí nabídli, ať v ní pracuje dál, ale už přímo ve své rodné zemi. Již rozvedená Přenosilová si připravila vše pro stěhování, pro svého tehdy čtrnáctiletého Maxe tu zařídila školu, ale nakonec bylo všechno jinak. On se na poslední chvíli rozhodl, že zůstane v Německu, kde měl své kamarády i otce.
„Byla to ta největší bolest, která se nedá ani slovy popsat,“ řekla později v pořadu 13. komnata České televize. Bylo jí 46 let, vracela se do Prahy, aby tam pokračovala ve své práci, a věděla, že když ho bude násilím nutit, ať jede s ní, udělá jí ze života peklo. Jejich cesty se tedy rozešly a pro ni to až do smrti zůstal ten nejkrušnější den v životě.
Záchranku už ani nechtěla
Smrt si pro ni přišla až po dalších třiceti letech. U její smrtelné posteli jí společnost dělala její sousedka a kamarádka Hana Vejvodová. Ta deníku Blesk popsala poslední dny osamělé zpěvačky, která až do úplného konce před svým okolím tajila, že bojuje s vážným onkologickým onemocněním. „Poslední dva dny už ani nejedla, ale prosila mě, abych nevolala záchranku,“ řekla krátce po její smrti CNN Primě News Vejvodová. Pak se ale Přenosilové stav zhoršil natolik, že už do nemocnice musela a druhý den, minulé pondělí, kvůli celkovému vyčerpání organismu po onkologické operaci ve Vinohradské nemocnici vydechla naposledy.
