Josef Kramer byl původně vyučený elektrikář, poté co vstoupil do NSDAP se však jeho kariéra začala ubírat zcela jiným směrem, prakticky celý život sloužil v německých koncentračních táborech. Jak jde s tím vším dohromady přísná katolická výchova?
Josef Kramer se narodil 10. listopadu 1906 v Mnichově a od rodičů se mu dostalo přísné katolické výchovy. V roce 1915 se však rodina přestěhovala z Mnichova do Augsburgu a mladý Josef se vyučil elektrikářem. Po skončení první světové války ale přišla světová hospodářská krize a Kramer jen těžko hledal uplatnění, v letech 1925 až 1933 byl většinou nezaměstnaný.
Jako řadě dalších, i Kramerovi změnil život nástup nacismu v Německu. Už 1. prosince 1931 vstoupil do NSDAP, kde dostal stranické číslo 733 597 a 20. června následujícího roku se stal členem SS. U SS nakonec dosáhl hodnosti SS-Hauptsturmführera, což se rovná kapitánovi.
Jeho noví „přátelé“ mu přinesli také možnost seberealizace, od roku 1934 začal pracovat v koncentračních táborech, nejprve jako řadový strážný v Dachau, odkud se postupně vypracoval až do vyšších míst. Ještě v listopadu 1934 stihl přejít na komandaturu koncentračního tábora Esterwegen, odkud se po necelých dvou letech vrátil zpět do Dachau. V červnu byl pak převelen do tábora v Sachsenhausenu, ke pracoval až do srpna 1938, pak „pracoval“ v Mauthausenu, kde nastoupil místo zástupce tehdejšího velitele tábora Franze Ziereise. Mauthausen má zvláštní význam zejména pro nás, během druhé světové války zde totiž zahynula řada statečných Čechů.
V květnu 1940 se Kramer poprvé podíval do Osvětimi, byl přidělen jako zástupce Rudolfa Hösse do tohoto nově vybudovaného tábora. Od listopadu 1940 do dubna 1941 pak prošel školením velitelů koncentračních táborů v Dachau. Poté přišla jeho chvíle a zásadní povýšení, nastoupil totiž na velitelské místo v koncentračním táboře Natzweiler-Struthof.
Na jaře 1944 přišel jeho návrat do Osvětimi. Působil zde znovu od 8. května do listopadu 1944, a to přímo jako velitel tábora. To už se ovšem blížila Rudá armáda a s ní i konec německé tyranie. Během evakuace tábora byl Kramer jmenován velitelem tábora Bergen-Belsen, funkce se ujal 1. prosince 1944. Právě zde pro své kruté zacházení s vězni získal přezdívku „Bestie z Bergen-Belsen“.
Spravedlnost si Kramera naštěstí nakonec našla a 15. dubna 1945, kdy byl osvobozen i tábor Bergen-Belsen, ho zatkli britští vojáci. Další jeho osud byl už očekávatelný, spolu s dalšími 45 funkcionáři a členy strážních jednotek (včetně 17 žen) byl souzen britským válečným soudem v Lüneburgu. Proces trval celkem dva měsíce, skončil 17. listopadu 1945 a na jeho konci byl jasný rozsudek, Josef Kramer a dalších deset osob odsouzeni k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 13. prosince 1945 ve věznici Hameln. Tím byla udělána definitivní tečka za jedním válečným zločincem, dalším Němcem, který si myslel, že je člen nadřazené rasy.
Zdroj: Oświęcim w oczach SS, Oświęcim 2001
