Dokumentarista Jiří Hanke se věnuje dlouhodobým, sociálně zaměřeným projektům. Jeho fotografie nezřídka inspirovalo rodné Kladno. Nejdéle uzavřeným souborem jsou Lidé z Podprůhonu 1974–1989 (knižně 1995). Historická hodnota dokladů o doznívajícím životním stylu dělnické kolonie byla zřejmá i bez nynějšího časového odstupu.
Hankeho klíčová kolekce Pohledy z okna mého bytu shrnuje snímky pořizované od 10. září 1981 do 10. ledna 2003 (knižně 1994 a 2013). Letitý dvojportrét s otcem, po němž zdědil sklony k fotografování, přivedl Jiřího Hankeho k vytváření Otisků generace (knižně 1998). Formou diptychů či širších sérií podobizen rodičů a dětí je doplňuje od roku 1986 dosud. Série TV Image (1992–1994) představuje sondy do obývacích pokojů s ikonostasem v podobě televizního přijímače, pasparty však těží z Hankeho zkušeností s tvorbou koláží (1968–1976).
Mimo Kladno zvou příležitostné průzkumy zahraničních lokalit, Pařížské fragmenty (1979) a Texas 1990. Americká cesta a srovnání se zámořím Jiřího Hankeho nejspíš ubezpečily, že ani za humny není třeba postrádat scenérie podobné těm, za nimiž se vypravil na druhou stranu planety.
Jiří Hanke, ročník 1944, po maturitě na jedenáctiletce (1961) začal pracovat v kladenské pobočce České spořitelny. První fotografie začal publikovat během základní vojenské služby, v té době vystupoval také jako písničkář. V roce 1977 založil Malou galerii při tehdejší Státní spořitelně, dramaturgie galerie se postupně orientovala výhradně na fotografii. Od roku 2003 se plně věnuje fotografické a galerijní činnosti. Žije v Kladně, jeho žena Jiřina Hankeová je fotografka a výtvarnice.
Jiří Hanke pravidelně vystavuje, od roku 1978 doposud měl sedmdesát samostatných výstav v bývalém Československu, České republice, Německu, Polsku, na Slovensku, ve Francii, Dánsku, Skotsku a Rakousku. Zúčastnil se více než stovky kolektivních výstav, vydal 8 fotografických publikací.
Průřez rozsáhlou tvorbou, připravený k pětasedmdesátinám autora, lze shlédnout do 18. srpna.
Zdroj: GHMP; Leica Gallery Praha
