Impulsem byla akce Děkujeme, odcházíme, jejímž cílem mělo být zlepšení pracovních podmínek lékařů, zejména platového ohodnocení. Kromě finanční stránky se mu v Německu zamlouval také transparentnější systém vzdělávání. S ohledem na volný pohyb pracovníků v Evropské unii byla cesta do sousední země jednoduchá. Dnes tam pracuje devátým rokem a všímá si, že zatímco mladí lékaři z Česka stále přicházejí, ti starší se vrací do své domoviny.
Německy se Martinek začal učit ve třetím ročníku, rok také strávil na škole ve Vídni. Po ukončení studia začal pracovat v pražské nemocnici v Motole, mezitím docházel na doučování němčiny. Po roce odešel na kliniku v Dessau. „Důvodem byly lepší finanční podmínky, snaha nasbírat zahraniční zkušeností i systém vzdělávání. V Česku je pro atestaci nutné absolvovat stáže na univerzitních klinikách, nemůžete zůstat třeba jen v městské nemocnici. Bývalo také zvykem, že po absolvování atestace se doktor musel zavázat nemocnici na dobu pěti let. Jinak by musel zaplatit nemocnici za absolvované stáže. V Německu si můžete atestaci udělat v jednom místě, máte jistotu, že to potrvá maximálně šest let a závazky vůči klinikám tady neexistují,“ uvedl.
Cesta do Německa je podle něj pro lidi z Evropské unie velmi jednoduchá. „Když jsem v roce 2015 odešel z Česka, poslal jsem všechny své diplomy na lékařskou komoru v Německu a musel jsem doložit certifikát úrovně B2 z němčiny. Za 12 týdnů jsem obdržel aprobaci. Třeba pro lékaře z arabských zemích je to ale těžší. V EU máme všichni podobnou úroveň atestace, která trvá pět až šest let. Většina arabských lékařů má atestaci třeba tři roky, takže tady není uznaná a musí si to opět odpracovat,“ poznamenal.
Navzdory tomu bylo pro Martinka těžké prorazit v oboru oční specializace, o který se zajímal. „Poslal jsem 200 žádostí o práci, odepsali mi ze dvou míst. Oční specializace je i Němci hodně žádaný obor, kdybych ale šel na internu, všeobecnou chirurgii nebo anesteziologii, tak věřím, že mě přivítají s otevřenou náručí a ani bych nemusel moc umět mluvit německy,“ dodal Martinek, který nyní působí v krajské nemocnici ve Cvikově a od dubna se přesune do Drážďan.
Nedostatek lékařů trápí Německo stejně jako všechny ostatní evropské země. Proto si také myslí, že státy usnadňují cizincům, aby tam pracovali, bez ohledu na Evropskou unii. „Třeba ve Švýcarsku je uznávání diplomů stejné jako v Německu. Svět je globální a medicína je všude stejná. Profesní migrace by existovala i bez Evropské unie. Důvodem jsou výrazné rozdíly v platech. Vidím to třeba u lékařů z Polska, kteří po atestaci z Německa v podstatě zmizeli a vrátili se domů. Mají tam lepší životní úroveň než v Německu,“ míní.
Podle Martinka je práce v Německu s ohledem na životní náklady výhodná zejména na začátku kariéry. Po atestaci se plat u nemocničních lékařů výrazně nezvýší. „Je to dobré, pokud sem přijedete jako mladý člověk, ale třeba stavět dům pak chcete v Česku. Bytová situace je tady o dost horší. Proto se hodně starších lékařů do Česka vrací. Dalším důvodem jsou i podmínky pro začínající lékaře. Přesčasy jsou tady regulované, služeb je třeba čtyři až pět za měsíc, ne i dvojnásobek jako v Česku,“ doplnil. Sám o návratu do Česka i kvůli rodinné situaci neuvažuje. Pokud se to ale někdy změní, spíše než v nemocnici by pracoval v soukromé sféře.
Zdroj: ČTK
