Historické prameny uvádí, že Habsburkové, kteří vládli většině Evropy, ale od roku 1526 také České zemi, byli katolíci a většina obyvatel Čech byli, z dob husitství, protestanti. Čeští stavové byli zástupci měšťanů a šlechty a chtěli v zemi prosadit protestantskou víru. Naproti tomu stáli Habsburkové, kteří chtěli upevnit svoji vládu centrálním řízením moci z Vídně a chtěli se zasadit o rekatolizaci země. K tomu měl posloužit i příchod Jezuitského řádu do Čech.
V roce 1618 odmítne habsburský král Ferdinand II. Respektovat Majestát, kterým Rudolf II. v roce 1608 garantoval českým stavům náboženskou svobodu. Na jaře roku 1618 čeští protestantští stavové vyhodili z okna starého královského paláce Pražského hradu tři královské místodržící. Následně sesazují z trůnu habsburského krále Ferdinanda II. Tyto události začaly povstání českých stavů a byly na počátku všech událostí, které vyvrcholily bitvou na Bílé hoře.
Čeští stavové si zvolili svého, protestantského krále Fridricha Falckého. Tak došlo k nepřímému vyhlášení války mezi českými stavy a Habsburky. Sesazený král najímal po celé Evropě žoldnéře pro své vojsko, kterým chtěl získat zpět českou zemi. Stavové se snažili postavit vojsko na obranu svých zájmů. Ferdinand II. dal dohromady vojsko čítající 28 tisíc vojáků a vydal se s ním do Čech. Začátkem listopadu roku 1620 se přibližoval s vojskem k Praze ve směru od Rakovníka.
Stavovské vojsko mělo zhruba 20 tisíc vojáků a očekávalo příchod Fridrichových vojsk na návrší. Kolem poledne začala bitva, která však neměla dlouhého trvání. Během necelých dvou hodin bylo rozhodnuto, Ferdinand II. snadno zvítězil a Habsburkové se mohli ujmout moci. Fridrich Falcký se samotné bitvy neúčastnil, část stavovských žoldnéřů uprchla, někteří se vzdali. Podobně tak následující den učinil i sám Fridrich Falcký, který se svým dvorem opustil Prahu a odjel do Vratislavi. Protože vládnul zemi pouze jeden rok, přezdívá se mu také Zimní král.
Tak zvítězil habsburský král Ferdinand II. nad povstáním českých stavů a do několika let museli obyvatelé české země přijmout za své náboženství, katolické. Na druhou stranu je třeba říct, že pobělohorská doba na české země dopadla těžce. Podle Obnoveného zřízení zemského (jakási nová ústava země) nastoupil absolutismus a byla zrušena náboženská svoboda. Když pomineme Židy, všichni ostatní obyvatelé českých zemí museli být jen katolického vyznání (panstvo smělo volit mezi přestoupením ke katolictví a exilem, poddaní museli přestoupit tak jako tak, po dobrém nebo po zlém). Exil tedy volily bohatší a vyšší vrstvy, český národ tak přišel o velkou část svých elit. Mezi lidmi, kteří v této době odešli z Čech, byl i Jan Amos Komenský.
Tyto události významně ovlivnily dění v Čechách na dlouhých 298 let. Tomuto období se také říkalo období temna, protože restrikce zaváděné Habsburky byly pro náš národ citelné. Pobělohorské konfiskaci propadlo 435 statků, z toho počtu bylo 147 větších panství. Habsburská centralizace také s sebou nesla postupné omezování češtiny. Hlavní body Obnoveného zřízení zemského platily až do roku 1848.
