Špatná volba českých pánů. Zimní král je dovedl jen k debaklu na Bílé Hoře

26.8.2020
Václav Pavlík

Fridrich, z Boží vůle budoucí král český, falckrabě Rýnské Falce, císařský kurfiřt, vévoda bavorský, markrabě moravský, vévoda slezský a markrabě obojí Lužice, se narodil 26. srpna 1596 do rodiny Fridricha IV. (1574 – 1610) z rodu Wittelsbachů, kurfiřta falckého a zakladatele Protestantské unie, a jeho manželky Luisy Juliany Oranžské (1576 – 1644). Když mu v jeho čtrnácti letech roku 1610 otec zemřel, stal se Fridrich jako Fridrich V. formálně falckým knížetem, ale samostatně vládl až po dosažení plnoletosti, od roku 1615.

Zimní král Fridrich Falcký Gerard_van_Honthorst_006 Bílá Hora, třicetiletá válka stavovské povstání
Zimní král Fridrich Falcký
(Gerard van Honthorst 006, wikimedia.commons, Gerard van Honthorst / Public domain)

Zároveň se stal vůdcem Protestantské unie čítající 8 protestantských knížectví a 17 protestantských měst Svaté říše římské, ale v tak mladém věku neměl – a ani nemohl mít – ještě patřičný státnický rozhled a ani větší zkušenosti v politice, takže se v unii zatím více prosazovali jiní její členové. Ještě předtím, v únoru 1613, se Fridrich oženil se stejně starou, krásnou a vzdělanou anglickou princeznou, Alžbětou Stuartovnou, dcerou anglického krále Jakuba I.

Bílá Hora ho vyhnala do ciziny. Skvělý český rytec se tam ale neztratil

Svou životní šanci dostal, když se české stavy vzbouřily proti Ferdinandu II., a Fridrich byl 26. srpna 1619 zvolen českým králem. Přestože se již tehdy soudilo, že postrádal ty schopnosti, které by mu pomohly zaujmout místo politického vůdce a vyniknout jako panovník v dobrém slova smyslu. Zvítězilo totiž mínění, které bylo, jak se později ukázalo, jen přáním. Že Čechy bude proti Habsburkům a katolictví podporovat celá protestantská unie, anglický král přinejmenším už jen jako Fridrichův tchán, a také další protestantské státy.

Bitva, která ovlivnila historii naší země. Bílá hora byla ostudou

Fridrich měl zřejmě realističtější odhad, protože nad touto nabídkou dlouho váhal. Velkou váhu však přikládal radám dvorního kazatele Sculteta (1566 – 1624) i přání své ctižádostivé manželky, která velmi toužila stát se královnou. Koncem září tak Fridrich dospěl k rozhodnutí „neodporovat vůli Všemohoucího“ a českou korunu přijmout. Do Prahy, kde byl nadšeně přivítán slavobránami, dary, zvoněním zvonů i salvami z děl, vstoupil 31. října 1619 s doprovodem 568 lidí a 100 vozy. Alžběta byla tehdy již ve vysokém stupni těhotenství a v Praze také 17. prosince přišel na svět Fridrichův následník, princ Ruprecht.

Nekonečný, třicetiletý konflikt konečně skončil. V Praze válka začala, v Praze také skončila

Se stejně velkou slávou byl Fridrich 4. listopadu 1619 korunován českým králem a tři dny po něm se českou královnou stala i jeho manželka. Nejprve si svou krásou a chováním získala sympatie Čechů, ty však záhy ztratila. Neuměla česky ani německy a země jí připadala zaostalá. V Čechách se jí nelíbilo, byla zvyklá na francouzskou módu a uvolněnější mravy. Pražané se naopak cítili pohoršeni její módou a chováním. Příležitostí k tomu bylo dost. Ačkoli velká část země byla již zničena válkou, korunovaci následovaly bohaté slavnosti, plesy a další radovánky. Na Fridricha ale nelze hledět jako na kořistníka. Sám na státní výdaje přispěl tím, že zastavil své šperky a v květnu 1620 nechal převézt z Falcka do Čech 2 tuny zlata, čímž nechal svou rodnou zemi prakticky zbankrotovat.

Krvavé divadlo na Staromáku. Tragický konec mužů, jejichž ambice byly větší než schopnosti

I tím se ukázalo, že Fridrich opravdu nebyl příliš zkušený panovník. Snažil se sice v Čechách získat oblibu laskavou přívětivostí, ale panovnické povinnosti v této tehdy zbídačelé zemi stojící na pokraji finančního krachu, zanedbával a raději se věnoval zábavě a různým kratochvílím. Bavil se tím, že třeba v oboře vylezl na strom k ptačímu hnízdu, rád tančil a k všeobecnému pohoršení mu nebylo proti mysli ani takový společenský přestupek, jakým byly polibky, které veřejně věnoval pannám.

Temné stránky našich velikánů. Co se do učebnic nehodí

K tomu jako kalvinista za situace, kdy v Čechách žádný kalvinista prakticky nebyl, stavěl toto vyznání nad ostatní a ztrácel tak postupně podporu luteránů a utrakvistů (kališníků). A protože stejně jako jeho choť ani Fridrich nemluvil česky, ve správě státu nutně zaměstnával především cizince. Zároveň tak odměnil i všechny ty, kteří mu k české koruně dopomohli. „Odstrčená“ česká šlechta to, pochopitelně, nesla značně nelibě.

Černínovská tragédie. Na popraviště doprovodil bratra i přítele

Během léta a podzimu 1620 bylo jasné, že císař Ferdinand II. se Čech rozhodně nevzdá a že proti českým povstalcům zakročí vojensky. I když potom již císařské vojsko postupovalo k Praze, Fridrich na toto nebezpečí téměř nereagoval, nenařídil potřebná opatření k obraně města. Ale také jak by to měl udělat? Česká armáda byla v zoufalém stavu, scházely jí potraviny, zbraně, střelivo, šaty i obuv. Spojenci českému králi na pomoc nepřišli takřka žádní a když rekrutoval žoldnéře, tak jim potom zůstával dlužen žold.

Heřman Černín, muž bez skrupulí

A to všechno se mu sečetlo 8. listopadu 1620 na Bílé Hoře. Nenechal na ní vybudovat žádná obranná opevnění a během bitvy, fakticky však jen větší šarvátky, se na Pražském hradě hodovalo. Teprve, když tam Ondřej z Habenfeldu spěšně přijel se zprávou, že české vojsko ustupuje, Fridrich s 500 jezdci, kteří tam lelkovali, chtěl odjet na bojiště. Ale než se mu to podařilo, porážka byla definitivní a Fridrich mohl už jen z hradeb sledovat zmatený útěk svého poraženého vojska z bojiště.

U Lomnice nad Lužnicí stavovské vojsko zvítězilo. I tak to ale byl začátek jeho konce

Tím také skončila jeho vláda jako českého krále trvající jeden rok a čtyři dny, čímž si vysloužil přezdívku zimní král. Ještě toho dne se Fridrich se svými nejbližšími vystěhoval na Staré Město a 9. listopadu prchnul s malým doprovodem přes Nymburk, Jaroměř a Náchod do Vratislavi a potom do Haagu v Holandsku. Alžběta, opět ve vysokém stupni těhotenství, opustila se svými dvorními dámami Čechy rovnou směrem na západ. Nikdo se jí neodvážil pomoct, protože Ferdinand II. pod pohrůžkou jakoukoli pomoc zakázal. 17. prosince porodila syna Mořice. 22. ledna 1621 byla ve Vídni nad Fridrichem vyhlášena císařská klatba a dva roky poté se jeho země, rodného Falcka, ožebračného i Fridrichovými výdaji v Čechách, zmocnil bavorský vévoda Maximilián. Tím Fridricha připravil i o jeho hodnost kurfiřta, tedy jednoho ze sedmi volitelů římského císaře.

Když se lid zlobí na pražské zastupitele. V Čechách bývají okna nebezpečná

Po útěku z Čech a ztrátě Falcka Friedrich s chotí většinou pobýval v Nizozemí, v Haagu, kde měl sídlo jejich poměrně chudý dvůr, finančně závislý na podpoře příbuzných. Fridrich přitom, stejně jako Alžběta, až do konce života používal královský titul. K jeho dvoru se i nadále ještě upíraly naděje českých protestantských emigrantů a mnozí z nich tam našli útočiště. Mezi nimi si Alžběta zvláště oblíbila J. A. Komenského.

Nejděsivější první letní den v české historii. Kde proběhl krvavý, letní slunovrat?

Fridrich Falcký zemřel poměrně záhy, 29. listopadu 1632 ve věku 36 let, a to na mor nebo choleru. Příčiny jeho smrti zůstávají nejasné, i vzhledem k tomu, že není známo místo, kde byl pohřben. Když v roce 1648 podepsáním vestfálského míru skončila třicetiletá válka, znamenalo to pro Alžbětu velké rozčarování a konec jejích nadějí na návrat do Čech. Dočkala se i dalších zklamání, neboť z jejích celkem 13 dětí dva synové, Karel Ludvík a Eduard a dcera Ludvika přestoupili ke katolíkům. Více v Evropě se potom neprosadil nikdo z nich. Přesto se dá říct, že Alžběta Stuartovna, prožil nejen zajímavý, ale i dlouhý život – zemřela ve svých 65 letech na zápal plic 13. února 1662.

Přecenil své možnosti a odsunul medicínu na druhou kolej. Cesta na popraviště byla nevyhnutelná

Zajímavá je ještě jedna maličkost. Jako český král by měl být Fridrich označován jako Fridrich I., protože do té doby na český trh neusedl nikdo tohoto jména. Vžilo se ale jen jeho jméno Fridrich Falcký, jako by ho Češi odmítali vidět jako prvního v čemkoliv…



Nepřehlédněte