Tento týden byl mým hostem v A11 Rozhovoru Michal Horáček. Mluvili jsme hlavně o jeho práci, ale řeč přišla i na Ukrajinu, jejíž osud mi není lhostejný. A internet doslova explodoval!
Na mou otázku, zda si myslí, že by měla Ukrajina udělat určité územní ústupky, aby zachránila další životy svých občanů, nebo se nepodvolovat zlu, mi odpověděl, že za současné situace by se nemohl rozhodnout jinak než samotní Ukrajinci, kteří bojují doslova o život. Jeho názor, na který má samozřejmě právo. A který jistě v Česku nesdílí každý. To je v pořádku. Co se pak ale začalo dít na sociálních sítích, kde byly zveřejněné úryvky z našeho rozhovoru, připomínalo výbuch.
Nehodlám tady a teď řešit všechna ta sprostá slova, kterými ho uživatelé Facebooku častovali, i když podle mě do žádné konstruktivní diskuse opravdu nepatří. Víc mě zarazila ta nebetyčná jistota, se kterou diskutující pronášeli absolutní soudy v otázce cizího života a smrti.
Sama nevím, jak bych se rozhodla, být přímo v situaci, kdy do mé země vtrhne vojsko cizího státu a zabíjí a znásilňuje a krade a loupí. Byla bych skutečně ochotná položit život za svou svobodu? Bylo by ale správné ho nepoložit? Jenže dokázala bych to? Nebo bych si útěkem raději zachránila holý život?
Chci tím říct, že z tepla domova a za klávesnicí se o (ne)umírání ve válce píše velice snadno. Přitom z historie víme, že třeba právě Češi se tváří v tvář oběma okupacím přikrčili, aby přežili. A kdo ví? Možná, že to bylo dobře, protože jinak by tu dnes už žádní Češi ani nemuseli být. Ale možná to bylo špatně, protože kdybychom se nepoddali zlu – a těch statečných mužů a žen, kteří proti němu bojovali stejně, vůbec nebylo málo – pomohli by nám další stateční lidé i z jiných národů a zlo by bylo poraženo mnohem dřív.
Co vy? Vy správnou odpověď znáte?
Zdroj: autorský text
Na celý rozhovor s Michalem Horáčkem se můžete podívat zde:
https://tv.a11.cz/video/22579-michal-horacek-textar-spisovatel-novinar/
