Spartakus a jeho alter ego, jménem Kirk Douglas. Tělo, které se již dávno kdesi rozpadlo v prach, aby se vrátilo a ožilo na filmovém plátně. Ten film oslovuje diváka dodnes. Není těžké pochopit, proč tomu tak je. Muži jsou zde muži a ženy jsou ženy. Archetypy, ve kterých se člověk neztrácí. Slova, která neztrácejí svůj význam. Hanebnost a proradnost, odvaha i věrnost. Statečnost i zbabělost. Vyprávění je rázem jasně čitelné a průzračné. Vše spěje k tragickému závěru, který napsala historie, ale divák se netrápí, protože ví, že to tak být musí. I Spartakus věděl, že není třeba bát se lidí, kteří tělo zabíjejí, ale víc činit nemohou. Protože ideál svobody je axiom.