Oscar Collazo López se narodil 20. ledna 1914 ve městě Florida na Portoriku. V roce 1920 mu zemřel otec a jeho matka ho poslala s jeho bratrem do Jayuyi. Bratr byl členem Liberální strany, která usilovala o nezávislost ostrova. Když bylo Collazovi čtrnáct let, zúčastnil se nepovolené studentské demonstrace na památku narození Josého de Diega, známého obhájce nezávislosti Portorika. O čtyři roky později, v roce 1932 opět na demonstraci k téže události, vyslechl projev Pedra Albizu Campose, tehdy prezidenta Portorikánské nacionalistické strany. Collazu jeho osobnost natolik uchvátila, že vstoupil do jeho strany.
V roce 1941 se Collazo přestěhoval do New Yorku, kde už žila velká portorická komunita. Tam se seznámil a posléze oženil s rozvedenou Rosou Cortezovou. Pár měl celkem tři dcery z předchozích manželství, Rosa dvě a Collazo jednu. Pracoval v továrně na leštění kovů a vedl normální rodinný život. Kromě toho se stal sekretářem a později prezidentem newyorské pobočky Portorikánské nacionalistické strany a spřátelil se Griselio Torresoluem.
30. října 1950 se Torresola a Collazo dozvěděli, že povstání za nezávislost Portorika, ke kterému došlo ve městě Jayuya na Portoriku a které vedl nacionalistickým vůdcem Blanca Canalesem, ztroskotalo. Torresolova sestra byla zraněna a jeho bratr Elio byl zatčen. Collazo a Torresola pocítili, že musí něco udělat pro svou věc a vyburcovat ve světě zájem o podporu nezávislosti Portorika. A rozhodli se zavraždit prezidenta Harryho S. Trumana.
31. října 1950 dorazili Collazo a Torresola do Washingtonu, D.C. a ubytovali se v hotelu Harris. Druhý den, 1. listopadu 1950, se se zbraněmi v ruce pokusili vstoupit do prezidentova „hostinského domu“ Blair House, kde prezident dočasně bydlel, protože Bílý dům se renovoval. Během útoku došlo k přestřelce, v níž Torresola smrtelně postřelil jednoho muž z prezidentovy ochranky a ten ho ještě než umřel stihl zastřelit. Collazo byl zraněn do hrudi a vzápětí zatčen.
Ironií osudu právě prezident Truman byl ovšem zastáncem myšlenky nezávislého Portorika. Později podporoval uspořádání referenda, v němž mohli obyvatelé Portorika hlasovat, zda jejich ostrov získá status „Estado Libre Associado“ neboli „nezačleněné území“ Spojených států amerických. „Pro“ tehdy bylo 81,9 % voličů.
Proti Trumanovi samotnému nakonec nic neměl ani Collazo, jen ho považoval za „symbol systému“. Neútočil proto na člověka, ale na systém. Původně byl roce 1952 Collazo odsouzen k trestu smrti, který prezident Truman na základě žádosti o milost zmírnil na doživotí. Prezident Jimmy Carter nakonec v roce 1989 Collazu propustil na svobodu.
Po návratu do rodné země byl Collaza oslavován jako hrdina a s ovacemi ho přijal i kubánský diktátor Fidel Castro. A opět paradoxně guvernér Portorika Carlos Romero Barceló veřejně prohlásil, že nesouhlasí s prominutím zbytku Collazova trestu a prohlásil, že to povzbudí terorismus a poškodí veřejnou bezpečnost. K tomu nedošlo, i když Oscar Collazo zůstal nadále činný v akcích souvisejících s hnutím za nezávislost. Až do své smrti, kdy 21. února 1994 zemřel na mrtvici, však už žádnou akci srovnatelnou se svým pokusem o atentát na prezidenta USA nevykonal.
