Truman nastoupil do úřadu prezidenta USA v dubnu 1945 po smrti Franklina D. Roosevelta. I po druhé světové válce, tedy v době míru, došlo k množství zásadních událostí, s nimiž se musel nějak vypořádat. Které to byly?
Použití jaderných zbraní
Po uvedení do úřadu, ještě za 2. světové války, byl Truman seznámen s tím, že USA mají jednu uranovou a dvě plutoniové bomby. Pokusný výbuch jedné z plutoniových bomb se uskutečnil 16. 7. 1945. Vzhledem k vývoji války s Japonskem musel jako prezident USA a i jako člověk rozhodnout o jejich použití, k čemuž nakonec došlo 6. srpna v Hirošimě a 9. srpna v Nagasaki. Před stejnou otázkou stál Truman v době korejské války, kdy povolil generálu MacArthurovi použití jaderných zbraní, ovšem jen za přesně definovaných okolností. Ty nakonec, naštěstí, nenastaly.
Stalin věděl o americkém programu výroby atomové bomby ze zpráv sovětské rozvědky dávno před srpnem 1945. Rozhodl, že bude nejlepší, aby se sovětští špioni obrátili na vědce, protože „vědci jsou naivní“. A tak se s pomocí četných „přátel Sovětského svazu“ na Západě, kteří uvěřili jím prezentované vizi sovětského socialismu (Klaus Fuchs, Rosenbergovi a další), podařilo pro SSSR získat vědecko-technické dokumenty týkající se americké atomové bomby. Zhruba měsíc poté, co Enrico Fermi v prosinci 1942 v Chicagu dosáhl první řízené řetězové reakce, dostal o tom Stalin na stůl příslušnou zprávu. Molotov prohlásil, že „rozvědka sehrála velmi významnou roli. V Americe byly vhodné kádry. Ještě staré kádry…“ Nakonec, během druhé světové války měl Sovětský svaz ve spřátelených Spojených státech nasazeno více špionů než v původně přátelském a poté nepřátelském Německu.
Zahraniční politika
Hlavní sférou Trumanova zájmu se za těchto okolností nutně musela stát zahraniční politika. Zatím se jako senátor i jako viceprezident zabýval hlavně vnitřní politikou USA. Na konferenci v Postupimi poznal, že Stalin na spojenecké ústupky reaguje pouze dalšími územními požadavky a vynucuje si zřízení sovětských vojenských základen na cizím území, v Dánsku, Norsku a v Íránu. Stalin též u Spojenců prosadil svůj požadavek na repatriaci ruských a sovětských občanů, i bývalých, např. z řad porevoluční emigrace, kteří se nacházeli na území cizích států, ať už to byly civilní osoby nebo váleční zajatci. Mnozí z nich byli přímo ochromeni hrůzou z představy, že by se měli vrátit do SSSR, a nemálo jich raději spáchalo sebevraždu. Celkem západní spojenci vydali Stalinovi přes dva miliony takových osob, ačkoli věděli, že budou týráni, zotročováni a vražděni. Z naší republiky po osvobození Rudou armádou v roce 1945 tak agenti NKVD doslova odvlekli přes 30 000 lidí (!), kteří obvykle putovali do sovětských gulagů, z nichž se jen málokterý vrátil.
Marshallův plán
Cílem tohoto plánu bylo s pomocí USA vytvoření ekonomicky a politicky silné Evropy, která by byla schopna postavit se šíření komunismu. A tak se také stalo.
Churchillův projev ve Fultonu 5. března 1946
Churchill, ještě donedávna britský premiér, po mnoha letech nazval věci pravým jménem a veřejně obvinil Sovětský svaz, že si klade za cíl získat světovládu. Prohlásil, že je už přes celý evropský kontinent spuštěna „železná opona“.
Trumanova doktrína
Prezident Truman 12. března 1947 v Kongresu prohlásil: „Jsem přesvědčen, že politika USA musí podporovat svobodné národy, které odolávají pokusům o podrobení ozbrojenými menšinami nebo vnějším nátlakem a jestliže ve své vůdcovské roli selžeme, můžeme ohrozit světový mír.“ Stalin považoval myšlenku obklíčení Sovětského svazu kapitalistickými státy za hrozbu, která mu ale zároveň pomáhala upevňovat jeho vlastní vnitropolitické postavení. Tato doktrína ukázala, že Spojené státy jsou připraveny společně s Brity v rámci OSN zabránit sovětské expanzi ekonomickou silou. Existence Sovětského svazu by po období dlouhodobého tlaku měla skončit buď jeho rozpadem, nebo postupným rozmělněním moci, což se nakonec také po letech stalo. Nikde nebylo řečeno, zda se má nebo nemá jednat o vojenské řešení situace.
V reakci na to napsal Stalin v deníku „Pravda“ vydávaném ústředním výborem komunistické strany Sovětského svazu, že Churchill volá po panství anglosaské „vyšší rasy“ nad světem a přirovnal „Churchilla a jeho přátele“ k Hitlerovi a jejich způsob myšlení k nacistické ideologii. „Národy neprolévaly krev po celých pět let kruté války proto, aby nahradily panství hitlerů za panství churchillů“
Státní dluh
Na konci druhé světové války se statní dluh USA vyšplhal na 1 050 miliard dolarů (více než 120 % HDP státu). Během necelých osmi let Trumanova volebního období se snížil na zhruba 72 % HDP.
Hon na čarodějnice
V roce 1950 vystoupil senátor Joseph McCarthy s prohlášením, že má důkazy o infiltraci komunistických agentů ve státních úřadech USA. Tehdy panovalo obecné mínění, že senátor obviňuje lidi na velmi vysokých postech, ačkoli proti nim nemá žádné důkazy. Po pozdějším odtajnění některých dokumentů však bylo zjištěno, že v té době působilo ve Spojených státech více než 400 špionů. Někteří byli i vyšetřováni, ale „díky“ americké demokracii jim nemohlo být nic dokázáno.
Máme za co poděkovat
„Byl otravný s těmi svými doktrínami a bojovnými řečmi. Jenže o 40 let později se ukáže, že všechno viděl jasnozřivě.“ – Tak se prezident USA Harry Truman zapsal do dějin. Nebýt jeho setrvalého a pevné odhodlání čelit v jeho době rozpínavosti stalinského SSSR, dočkali bychom se i my sametové revoluce nejspíš později, jestli vůbec.
