Kolem sjezdu vyhnanců ze Sudet a především jejich potomků se strhla pořádná mela, kterou ministr Macinka ještě přiostřil prognózou, že němečtí politici, kteří se tam chystají přijet, si ho neužijí.
Z Československa byly po 2. světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Při odsunu přišlo o život až 30 tisíc lidí. Během krvavých masakrů civilistů se mnozí Češi měnili v monstra, která střílela Němce hlava nehlava, mlátila je železnými tyčemi, rýčemi, znásilňovala ženy, kradla a rabovala. S pocitem absolutní beztrestnosti se dopouštěli odporných zločinů motivovaných nenávistí a heslem „oko za oko, zub za zub“.
Jak je uplatňování kolektivní viny nespravedlivé vůči jejím obětem a jak se v takových situacích probouzí v lidech to nejhorší, brilantně popisuje Pavel Kohout v knize Hvězdná hodina vrahů. 20. století se přezdívá „století genocid“ – kvůli likvidaci Arménů během 1. světové války, Holokaustu, stalinským deportacím celých národů, statisícům mrtvých během dělení Indie a Pákistánu, vyvražďování na jihokorejském ostrově Čedžu, genocidě ve Rwandě či masakru ve Srebrenici. A pokračuje to i v tomto století například v Gaze.
Mezi tyto otřesné historické události bohužel patří i zabíjení sudetských Němců. A viníky jsou v tomto případě Češi – často také vojáci, četníci nebo Revoluční gardy, přezdívané posměšně rabovací. Mnozí představitelé českého státu již opakovaně dali najevo, že to, co se dělo v emocionálně vypjatých poválečných týdnech, bylo absolutně nepřijatelné a že je na místě vůči obětem odsunu omluva. A také jí mnohokrát vyslovili. Bez ní totiž nikdy ke smíření nemůže dojít. Nenechme si proto vztahy se svými dávnými sousedy kazit arogantními a hloupými řečmi lidí, kteří se prokazatelně neumí chovat a nevidí si ani na špičku nosu!
Zdroj: autorský text
