S tímto označením přišel bývalý britský premiér Winston Churchill 5. března 1946 na univerzitě ve Fultonu, ve státě Missouri, USA u příležitosti udělení čestného doktorátu ve svém projevu obecně dnes známém jako Fultonská řeč (Fulton Address).
Vyzval v něm ke vzájemné spolupráci Spojené státy a Velkou Británii a kritizoval Sovětský svaz za politiku vůči zemím východní Evropy. Prohlásil, že
- cítí velký obdiv a velký dík ke statečnému ruskému lidu a generalissimu Stalinovi;
- ve Velké Británii znají lidé jenom sympatie k ruskému lidu a dobrou vůli k němu a je přesvědčen, že to samé cítí lidé i v Americe;
- po spojeneckém vítězství padl teď na jeviště světa stín;
- nikdo neví, co hodlá v bezprostřední budoucnosti podniknout sovětské Rusko;
- „od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla přes pevninu spuštěna železná opona (iron curtain). Za touto čarou leží hlavní města starobylých středoevropských a východoevropských států, Varšava, Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato slavná města a jejich obyvatelstvo se nacházejí uvnitř sovětské sféry“;
- policejní vlády tam vykonávají svou moc s výjimkou Československa není nikde opravdové demokracie;
- nevěří, že by Sovětský svaz pomýšlel na válku a jediné, co si přeje, je využít výsledku války k upevnění svého postavení jako vítězné velmoci a neomezené expanze své moci a doktrín;
- ze svých zkušeností během války a z toho, jak poznal našeho přítele Sovětský svaz, může vyslovit přesvědčení, že Rusové neocení nic jiného tolik, jako vojenskou moc, a nedívají se na nic s větším opovržením, než na vojenskou slabost. Proto považuje teorii o rovnováze mocností za nezdravou. Nemůžeme si dovolit, abychom zůstali stát blízko pokušení, které svádí k vyzkoušení sil.
Hrází proti takové neomezené expanzi mělo být úzké spojenectví Velké Británie a Spojených států, zahrnující spolupráci „ve vzduchu, na moři, po celé zeměkouli, ve vědě a průmyslu“.
Přechod SSSR a jeho armády k mírovému životu měla dokumentovat demobilizace sovětské armády. Počátkem roku 1948 se však její stav odhadoval na více než 5 milionů vojáků, k čemuž je třeba ještě připočítat vysoké počty vojsk statní bezpečnosti a vnitra. Jednalo se přibližně o 200 divizí vyzbrojených moderní technikou, řízenou důstojnickým sborem s bohatými válečnými zkušenostmi. Jedinou slabinou byla neschopnost leteckého průmyslu vybavit letadla tehdy novým tryskovým pohonem. Letecký konstruktér Jakovlev navrhl Stalinovi nakoupit motory od Britů. Ten mu však odpověděl, který blázen by prodal výsledky svého tajného výzkumu. Přesto britská labouristická vláda a její pro-sovětský ministr obchodu opravdu umožnili vývoz 25 tehdy nejmodernějších proudových motorů „Nene“ do SSSR. Jak je v této zemi zvykem, motory rozebrali, okopírovali a tyto kopie pod svým názvem pak montovali do stíhaček MiG-15. Celé letadlo pak vydávali za výsledek práce sovětských dělníků a inženýrů. Přitom provedení ocasu letadla ve tvaru „T“ bylo ukradeno sovětskými špiony v USA, výzbroj byla švédská, potah křídel a trupu byla americká technologie slitin hliníků, aerodynamiku a šípovitá křídla vyvinuli němečtí zajatci, letečtí odborníci. Inspiraci nalezli u německého letadla Focke-Wulf Ta 183. Tak se i pokud jde o letectvo, mohla sovětská armáda postavit Západu.
Stalin zatahoval Američany do studené války čím dále tím více. V roce 1946 nebyla dodržena lhůta pro odchod sovětských vojsk z Íránu a Jugoslávci sestřelili dvě americká dopravní letadla. Neoficiálně se začala rozvíjet anglo-americká spolupráce. Prezident Truman provedl ve své vládě čistku. Např. ministr zemědělství Wallace byl silně zaujatý proti Britům a vystupoval jako oddaný obránce míru. Chtěl, aby USA rozpustily armádu, předali Sovětům utajovanou dokumentaci o výrobě atomové bomby a důvěřovali bandě dobrodruhů v kremelském politbyru – jak prohlásil Truman. „Rudí radikálové, salónní komunisti a levicoví snobi se zřejmě dali dohromady a stávají se postrachem národa. Samí sabotéři, co pracují pro strýčka Stalina.“
V komunistických zemích byl fultonský projev považován za začátek studené války, ačkoli se vztahy mezi spojenci začaly zhoršovat již od roku 1945.
Název „železná opona“ je převzat z oblasti divadla, což je ohnivzdorná stěna mezi hledištěm a scénou. Použit byl již dříve Göbbelsem („Eiserner Vorhang“) v časopise „Das Reich“ v reakci na prohlášení Jaltské konference (23. 2. 1945). Churchillovým vyslovením v jeho projevu se stal obecně používaným pojmem.
Pojem se prvně vyskytuje v „Babylonském talmudu“ z 3. až 5. století před naším letopočtem. Poukazuje na „mechitza shel barzel“, železnou bariéru či předěl. Železná bariéra nemůže oddělit lid Izraele od jejich nebeského otce.
