Omar „Brad“ Bradley se narodil 12. února 1893 ve městě Clark ve státě Missouri v chudé rodině učitele. Střední školu ukončil v roce 1910 s vynikajícím prospěchem. Vedle toho byl výborným sportovcem, kapitánem baseballu. Pracoval jako topič na železniční stanici za 17 centů na hodinu. Všiml si ho učitel z nedělní školy a navrhl mu, aby se přihlásil na vojenskou akademii. Poslechl jej a přihlásil se roku 1911 na West Point, kde se spíše věnoval sportu než studiu a stal se baseballovou hvězdou. Ve třídě byl 44. ze 164 posluchačů. Kadeti museli dodržovat morální kodex akademie: Kadet nebude lhát, podvádět a krást nebo tolerovat ty, co to dělají. Ve třídě byl, kromě jiných, se svým budoucím velitelem a prezidentem Eisenhowerem. V budoucnu se pak říkalo, že to byla třída, „na kterou padaly hvězdy“, míněny ty generálské, tedy třída budoucích generálů. Celkem jich z ní vzešlo 59. V roce 1915 byl Bradley vyřazen v hodnosti poručíka. Měl možnost si vybrat kariéru profesionálního sportovce, ale vybral si kariéru vojáka.
Sloužil na americko-mexické hranici, a když začala 1. světová válka, byl povýšen na kapitána a vykonával strážní službu při ochraně měděných dolů v Montaně. V dubnu 1917 vstoupily USA do války a v srpnu následujícího roku měl již Bradley bojovat v Evropě. K tomu už nedošlo, nejprve na vojenské základně v Kansasu propukla pandemie chřipky a pak již bylo uzavřeno příměří. Po válce Bradley studoval a přednášel matematiku na West Pointu. Absolvoval pak několik kurzů, byl povýšen do hodnosti majora (1924), podplukovníka (1936) a jednohvězdičkového brigádního generála (1941).
V únoru 1942, dva měsíce po vstupu USA do války, byl generál Bradley jmenován velitelem pěchotní školy americké armády v hodnosti generálmajora. Převzal velení 82. pěší divize, přezdívané All American, protože v ní sloužili vojáci ze všech tehdejších čtyřiceti osmi států USA. Proto také měl ve znaku dvojité A – AA . Divize byla přeorganizována na legendární 82. výsadkovou divizi, která se kromě jiného vyznamenala při invazi na Sicílii a v Normandii. Bradley se potom zúčastnil ve velitelské funkci jako zástupce generála Eisenhowera angloamerické invaze do francouzské severní Afriky a v červnu invaze na Sicílii v hodnosti generálporučíka.
V den „D“ – 6. června 1944 – při invazi do Normandie, velel 1. americké armádě, což bylo více než 900 000 vojáků, největší americké vojenské uskupení, které kdy sloužilo pod jedním velitelem. V Německu postupovalo ve směru Kolín a Bonn s tím, že pokud se bude situace příznivě vyvíjet, překročí Rýn a zaútočí na Porůří z jihu. V březnu 1945 byl Bradlye povýšen na čtyřhvězdičkového generála. Po válce v letech 1945 až 1947 pracoval v organizaci Správa záležitosti veteránů, kde odvedl velký kus práce na zlepšení systému zdravotní péče pro veterány. Roku 1949 byl povýšen na pětihvězdičkového generála, čemuž v jiných armádách odpovídá hodnost maršála.
Během korejské války (1950 až 1953) byl Bradley jako předseda Spojeného výboru náčelníků štábů amerických ozbrojených sil hlavním tvůrcem válečné politiky a postavil se proti generálu MacArthurovi, který chtěl zastavit komunistickou agresi dobytím celé Severní Koreje. V dubnu 1951 Bradley v Kongresu prohlásil, že rudá Čína není tak mocnou zemí, aby usilovala o nadvládu nad světem. Tato strategie by USA zatáhla do nesprávné války, na nesprávném místě, v nesprávné době a proti nesprávnému nepříteli. Tímto svým vystoupením beze sporu přispěl k tomu, že se ze studené války nestala válka horká.
Od roku 1948 Bradley působil ve funkci náčelníka štábu a v roce 1953 opustil aktivní vojenskou službu, ne však práci jako takovou. Jako poradce prezidenta Johnsona ve vietnamské válce v otázkách taktiky a strategie vystupoval jako „jestřáb“ a vyslovil se proti stažení amerických vojsk z Vietnamu.
Téměř půl století (1916-1965) prožil po boku své první manželky Mary (1892-1965). Po její smrti na osobní vztahy nerezignoval a v září 1966 se oženil podruhé, a to s Esther „Kitty“ Buhlerovou (1922-2004). Žil s ní až do své smrti 8. dubna 1981 v New Yorku. Na srdeční arytmii zemřel jen několik minut poté, co získal ocenění od Národního ústavu pro společenské vědy. Je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově, vedle svých dvou manželek.
Generál Bradley byl mezi vojáky oblíbený jako starostlivý velitel. Oproti jiným velitelům bylo jeho jednání zdvořilé a kultivované. Když vydával rozkaz, nikdy v něm nechybělo slovo „please“ (prosím). Když americké jednotky vstoupily do Německa, byl toho názoru, že Američané tam přicházejí jako vítězové za situace, kdy Němci bojují už jen ze zoufalství. Válku už vlastně prohráli, ale Hitler a jeho smečka se rozhodli bojovat až do konce. Německý národ tak má kulomety v zádech a není pro něj jiného východiska, protože vzdát se nesmějí. Proto se Američané nemohou s Němci bratříčkovat, ale i tak s nimi budou zacházet spravedlivě a civilizovaně.
