1952
V tomto roce se dostal za podpory Spojených států k moci na Kubě diktátor Fulgencio Batista s tím, že „je to sice čubčí syn… ale naše zájmy jsou na prvním místě… takže je to náš čubčí syn“. Proti Batistově vládě se vytvořila opozice nazvaná „Hnutí 26. července“ a do jejího čela se postavil Fidel Castro. Později odešel do mexického exilu a v roce 1957 začal organizovat partyzánskou válku na Kubě proti současnému režimu.
Kdy se začal řídit Leninovou ideologií, není jasné. Paul Johnson ve své knize Dějiny 20. století uvádí, že „už dříve pečlivě studoval jak Leninovu, tak Hitlerovu cestu k absolutní vládě“.
1959
V tomto roce povstalci proti Batistovi zvítězili a prozatímním prezidentem se stal Manuel Urrutia, liberální kubánský politik a právník. Fidel se prohlásil vrchním velitelem ozbrojených sil a pod jeho velení spadaly všechny policejní jednotky. Za pouhých sedm měsíců Urrutia rezignoval kvůli rozepřím a nevyřešeným sporům s revolučním vůdcem Fidelem. Zakrátko emigroval do USA. Nedlouho nato byl Fidel jmenován předsedou nové vlády.
1960
Fidelova vláda uvalila vysoké daně na podniky soukromého sektoru, což nepříznivě zasáhlo americké firmy, které na ostrově podnikaly. Zanedlouho následovalo znárodňování soukromých podniků. Spojené státy začaly ihned jednat a blokovaly obchod s Kubou. Tím byl odstartován kubánský příklon k Sovětskému svazu.
Nyní bylo pro Fidela důležité definovat společného nepřítele a získat tak podporu obyvatel Kuby. Bylo to však snadné, po Batistově odchodu do exilu se jím staly Spojené státy. A když tady byl na scéně nepřítel, bylo třeba hledat přítele – a tady, řečeno rétorikou socialismu – podal pomocnou ruku přítel Sovětský svaz. Totiž už od poloviny roku 1959 Kubu finančně podporoval.
Vývoz cukru do USA skončil a Sovětský svaz přislíbil jeho odkup a dodávky dalších surovin, zejména ropy. V druhé polovině roku 1959 se Fidel „upsal“ Moskvě tím, že přijal úvěr 100 milionů dolarů převážně na nákup sovětských zbraní. Pak to šlo podle obvyklého scénáře. Následovaly příjezdy sovětských poradců a zkušená KGB „pomohla“ s organizováním tajné bezpečnosti. A už byl Fidel jako na vodítku, za které podle potřeby tahala Moskva.
Následovala promyšlená a jako podle mafiánských zvyklostí řetězová likvidace Fidelových odpůrců, kteří protestovali proti totalitnímu režimu. V říjnu 1960 Spojené státy odvolaly svého velvyslance z Havany a vyhlásily zákaz vývozu svého zboží na Kubu.
1961
Dne 3. ledna 1961 došlo k přerušení diplomatických styků mezi Havanou a Washingtonem. Tím se jen urychlilo sbližování Havany s Moskvou. Bylo jasné, že došlo k porušení vojensko-politické rovnováhy ve světě a svět s obavou očekával další vývoj událostí.
Pak následoval krach operace kubánských emigrantů v zátoce Sviní v dubnu 1961 proti režimu Fidela Castra, o což se přičinil svým slabošským rozhodnutím americký prezident John Kennedy. A měl z toho mezinárodní ostudu. Castrovi to umožnilo rozpoutat na základě tohoto útoku proti jeho revoluci obludné represálie proti opozici. Většina současných vězňů byla zastřelena, 120 tisíc lidí zatčeno spolu s asi 2500 agenty CIA.
A tak 1. května Fidel prohlásil, že se Kuba stala socialistickým státem a žádné volby se konat nebudou, protože tento (jeho) revoluční režim vyjadřuje vůli lidu. Již předtím, v roce 1959, na otázku, kdy se budou konat volby, Castro odpověděl, že tehdy, až bude ukončena zemědělská reforma, všechny děti budou chodit do školy a naučí se číst a psát a pro všechny bude zadarmo lékařské ošetření a léky. Přeloženo do srozumitelného jazyka to znamenalo – nikdy.
A pak už následovalo instalování sovětských raket na Kubě, karibská krize a svět se ocitl na pokraji termojaderné války…
