Byl to opravdu slavnostní večer. Večer pro vybranou, árijskou smetánku, protože jenom ta dokáže ocenit skutečnou kulturu. Bylo ji zapotřebí, v tomto krásném městě, bohužel obývaného národem podlidí, který sem přišel bůhví odkud. To se ale brzy změní. Sváteční uniformy vysokých důstojníků, černé obleky úředníků a nákladné toalety jejich dámského doprovodu. Nejsou tady z lásky k hudbě, ale z nutnosti být vidět. Bůh ví, kdo si v tomto sále odškrtává jména ze seznamu pozvaných. Nikoliv láska k hudbě, ale strach. Strach z muže, který je na tento koncert ve Valdštejnském paláci pozval. Je večer, úterý, 26. 5. 1942.