Film Atentát režiséra Jiřího Sequense z roku 1964 je skutečným klenotem české kinematografie. I po desítkách let od premiéry je považován za velice kvalitní zpracování atentátu na Heydricha, a to i přesto, v jaké době vznikal.
27. května 1942 byl spáchán atentát na Heydricha. Kdo dal vlastně pokyn k jeho zabití a proč je jeho smrt stále tak tajemná?
Byl to opravdu slavnostní večer. Večer pro vybranou, árijskou smetánku, protože jenom ta dokáže ocenit skutečnou kulturu. Bylo ji zapotřebí, v tomto krásném městě, bohužel obývaného národem podlidí, který sem přišel bůhví odkud. To se ale brzy změní. Sváteční uniformy vysokých důstojníků, černé obleky úředníků a nákladné toalety jejich dámského doprovodu. Nejsou tady z lásky k hudbě, ale z nutnosti být vidět. Bůh ví, kdo si v tomto sále odškrtává jména ze seznamu pozvaných. Nikoliv láska k hudbě, ale strach. Strach z muže, který je na tento koncert ve Valdštejnském paláci pozval. Je večer, úterý, 26. 5. 1942.
Když se řekne idol žen předrevolučních filmů, napadnou nás asi různá jména, málokoho ale Rudolf Jelínek. A přeci. Ve své době byl jedním z nejpopulárnějších herců, který dostával měsíčně i několik stovek žádostí o fotografii s podpisem.
Před osmaosmdesáti lety 18. června 1942 svádělo sedm mužů po sedm hodin nerovný boj se stonásobnou německou přesilou. Hrdinové, kteří provedli atentát na Heydricha svůj boj v kostele sv. Cyrila a Metoděje však nakonec prohráli. Už třetím rokem si toto datum připomínáme jako Den hrdinů druhého odboje.
Hitler tehdy opravdu velice zuřil. Jeho oblíbenec Heydrich zemřel. V prvním návalu vzteku chtěl nechat fyzicky zlikvidovat deset tisíc nejvýznamnějších Čechů. Jeho vztek se obrátil i vůči zemřelému. Proč, proboha, jezdil v otevřeném automobilu, bez ochranného pancéřování a bez doprovodu? Taková neopatrnost, taková nezodpovědnost, zvlášť když on sám musel přeci nejlíp vědět, co jsou ti Češi za ksindl.
