Byl to opravdu vydařený večer a pan zastupující říšský protektor se probudil ve skvělé náladě. Podepsal několik rozsudků smrti, hlášení pro Vůdce uložil do aktovky a usedl do svého otevřeného, služebního mercedesu. Spokojeně se rozvalil a dal pokyn řidiči. Pohrdavě se usmál, když si vzpomenul na varování svých přátel. Pancéřový a zavřený vůz. Nesmysl. On, pán nad osudy lidí nejen v této zemičce, ale v celé Evropě, se přeci nebude ukrývat. Co by mu mohli ty ovce udělat? Stačí jim zvýšit příděl masa a tabáku, a kola továren se točí bez problémů. Však je to také zapotřebí. Tam, daleko na východě se začíná válečný motor Říše zadýchávat. Ruský medvěd se postavil na zadní, a vycenil zuby. Není čas na nějaké velké represe, teď ne. Po válce bude času dost. Po vítězné válce.
Byl to velmi krátký okamžik. Zatáčka do ulice V Holešovičkách je dosti ostrá a řidič musí přibrzdit. Pak zahlédne na chodníku muže se samopalem. Na okamžik může doufat, že všechno dobře dopadne. Tomu chlapovi na chodníku totiž selhala zbraň. Odhazuje ten nepotřebný krám na chodník a prchá. Řidič udělá stejnou chybu, jako kdysi jeho kolega v Sarajevu. Místo aby šlápl na plyn, tak zastaví. Oslnivý záblesk a ostrá bolest pod žebry vyrazí Heydrichovi na okamžik dech. Ještě se pokusí nepřítele pronásledovat, ale bolest je silnější. Zkolabuje. Je půl jedenácté dopoledne, středa, 27. 5. 1942. Jedno patro nemocnice Bulovce je hermeticky uzavřeno. Prominentní pacient bojuje o život. Bývalý knihkupec z Karlových Varů a státní tajemník Frank se stává nepostradatelným.
Informace o atentátu se šíří rychle. Německá správa je vzteky bez sebe. Atentát byl spáchán. Nesmysl. Cožpak lze spáchat atentát na ozbrojeném nepříteli, a ve válce? Likvidace, odstranění, úspěšná vojenská akce. Splnění rozkazu. V Berlíně jsou také všichni vzhůru. Kondolence střídá kondolenci. Také přetvářka, jako o den dříve na tom koncertu. Mnoha vysokým, nacistickým pohlavárům se ulevilo. Heydrichův osobní archiv obsahoval mnoho kompromitujících materiálů na řadu z nich. Kondolenci poslal i bývalý Heydrichův nadřízený, v námořní, vojenské službě, admirál Wilhelm Canaris. Šéf zpravodajské služby Abwehru. Ze zdvořilosti. Je začátek června a stále není rozhodnuto. Možná, že pan admirál v těchto dnech otevřel zásuvku svého psacího stolu, a v tichu své pracovny se kochal pohledem na několik lahviček s bílým práškem. Zázračný lék, penicilin, který mu jeho zpravodajci, po překonání mnoha obtíží, přivezli z Londýna. Stačí zvednout telefon. Ale ne, to neudělá. Byl by hlupák. Když už se prozřetelnost takto projevila, tak ať má volný průběh. Pan Canaris se rozhodl prozíravě, a sulfonamidy na záhadnou sepsi Heydrichova organismu naštěstí nestačily. Bůh ví, nač zemřel, neví se to dodnes zcela jistě. Vyšší princip se naplnil. Likvidace tyrana není zločinem.
