penicilin
Opus pro smrtihlava aneb Trochu jinak o slavném atentátu
Byl to opravdu slavnostní večer. Večer pro vybranou, árijskou smetánku, protože jenom ta dokáže ocenit skutečnou kulturu. Bylo ji zapotřebí, v tomto krásném městě, bohužel obývaného národem podlidí, který sem přišel bůhví odkud. To se ale brzy změní. Sváteční uniformy vysokých důstojníků, černé obleky úředníků a nákladné toalety jejich dámského doprovodu. Nejsou tady z lásky k hudbě, ale z nutnosti být vidět. Bůh ví, kdo si v tomto sále odškrtává jména ze seznamu pozvaných. Nikoliv láska k hudbě, ale strach. Strach z muže, který je na tento koncert ve Valdštejnském paláci pozval. Je večer, úterý, 26. 5. 1942.
Fleming byl puntičkář a rád experimentoval. Plíseň na zapomenuté misce
Generál je na rozpacích. Původně chtěl s tím otravným kapitánem zdravotní služby vyrazit dveře, ale jeho skotská umíněnost se mu začíná líbit. Už půl hodiny ho neodbytně přesvědčuje, že používání antiseptických přípravků do hlubokých ran je zbytečné. Mlýnek na maso, francouzské město Verdun, je nedaleko. Až sem je slyšet hřímání děl.