Nerozumný syn rozumného otce
Lucius Aellus Aurelius, kterého zná celý svět pod jménem Commodus, byl synem jednoho z nejslavnějších a nejvzdělanějších římských císařů – slavného filozofa na trůně Marka Aurelia, který vytvořil významnou stoickou knihu Hovory k sobě. Přestože svého otce doprovázel od dětství v bojích proti Germánům, příliš se „nepotatil“ – byl povrchní, prchlivý a toužil po moci. Nechtěl po jeho vzoru spravedlivě a rozumně řídit stát, ale naopak hodlal využívat všech výsad a možností, jež měl římský císař k dispozici. Proto po smrti svého otce, jako devatenáctiletý mladík, uzavřel za nevýhodných podmínek s Germány mír a vrátil se do Říma, kde si chtěl užívat radovánek císařského života.
Tyranie nenáviděného vládce
Brzy se proti Commodovi vytvořila opozice, která se ho pokusila zabít, ale pokus o atentát mladý císař přežil. A tak se začal mstít. Stával se stále krutějším – nechal likvidovat své oponenty, ať už měli na přípravách spiknutí podíl, nebo ne. Během několika let se Commodova vláda proměnila v tyranii, kde si nikdo nebyl jistý svým životem.
„Syn Diův, vítězný Herkules“
I když si Commodus upevnil svou moc, státním záležitostem se stejně nevěnoval a vládu nad Římem získala jeho milenka s nejbližšími rádci. Císař naopak trávil čas na svých statcích a věnoval se gladiátorským zápasům. Začal si totiž myslet, že je novým Herkulem, a tak pro zábavu opakoval některé jeho hrdinské činy. Především nechal pořádat nákladné hry v Koloseu, ve kterých s oblibou také účinkoval – traduje se, že při jednom představení zabil za jeden den dokonce sto medvědů.
Bláznivý vládce chtěl zřídit Herkulovy hry, nechal si vytvořil mramorovou bustu, na níž je znázorněn jako Herkules, a navíc vydal výnos, kterým změnil název Říma na Commodovu říši. Také si rozšířil svůj titul o oslovení „Syn Diův, vítězný Herkules“. Současně se nechal jmenovat konzulem, a aby toho nebylo málo, chystal se nový úřad přijmout v Koloseu. To by samo o sobě nepobuřovalo jako skutečnost, že bude oblečen v gladiátorském úboru. Tím se vysmál všem svobodným občanům, neboť gladiátoři se vedle profesionálních zápasníků rekrutovali především z řad otroků a zajatců.
Atentát na císaře
Ve městě obrovským způsobem vzrostla korupce – na prodej byly jak senátorské funkce, tak místa velitelů v armádě, což ještě prohloubilo chaos, a zůstalo jen otázkou času, kdy dojde k novému spiknutí proti císaři. To se odehrálo poslední den roku 192, kdy jednatřicetiletému vladaři podali jed. Ten však neúčinkoval, a tak byl šílený císař považující se za siláka Herkula uškrcen najatým atletem.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
