Když se řekne gladiátor, slovo původem z latiny znamenající „meč“ (gladius), většina z nás si představí římského otroka v roztrhaných šatech, který v aréně zoufale bojuje o svůj život. Ve skutečnosti se, alespoň původně, jednalo spíše o hry, které mohou tak trochu připomínat náš fotbal, i když, připusťme, poněkud krvavější…
Jako mladý císař měl všechno, o čem jen mohl snít. Ušlechtilý původ i skvělé vychování, římskou říši zdědil ve velmi slušném stavu, a navíc ho občané uznávali. Jenže pak se něco zvrtlo. Mladý a ctižádostivý vládce chtěl více slávy, začal trpět megalomanstvím, které se nakonec přetavilo v patologickou závislost na moci a popularitě. Císař Commodus podlehl bludu, že je převtělením mytického siláka Herkula.
Hry a gladiátorské zápasy patřily k římskému impériu naprosto neodmyslitelně téměř po celou dobu jeho existence. Byly s ním spjaty tak, že ti nejchudší občané měli právo zdarma od státu dostávat dvě věci – chléb a právě tyto hry. Od 1. ledna 404 ale začalo být všechno jinak.
Pestré mečíky čili gladioly patří zřejmě mezi nejstarší dekorativní rostliny vůbec. Jejich zuhelnatělé kytice se našly už v Pompejích a mezi ty nejžádanější patří dodnes.