Divocí předchůdci
Divoké mečíky rostly a dodnes rostou prakticky v celém Středomoří na vlhčích místech. Už ve starověku pozornosti lidí neunikly jejich nádherné květy ani mečovité listy, po nichž dostaly své latinské jméno Gladiolus (gladius – meč). Botanicky se řadí do čeledi rostlin kosatcovitých, spolu s kosatci, šafránem nebo okrasnými montbréciemi. Jejich pěstování a šlechtění usnadňuje to, že vyrůstají z hlízy, kterou je možné snadno vyrýpnout a přenést, kam je zapotřebí. Divoké mečíky původní purpurové barvy se ojediněle vyskytují i u nás, např. v okolí Trhové Kamenice na Chrudimsku.
Dlouhá historie
Velmi dekorativní květenství si velmi rychle našlo cestu jako ozdoba příbytků římských patricijů, zvláště pak při hostinách. Kytice gladiol dostávali za vítězství i gladiátoři a jednalo se o zvyk tak obecně rozšířený, že v některých jazycích se dochovalo i úsloví „smrt, nebo gladioly“. Jejich pozůstatky jsou doloženy z vykopávek v Pompejích a najdeme je zpodobněné i na starověkých malbách a dalších výtvarných dílech. Jejich typická vzpřímenost inspirovala k jejich začlenění jako ingredience do nápojů lásky a ve středověku květy gladiol jako symbol vítězství zdobívaly rytířské zbroje. V květomluvě potom znamenají upřímnost. Obrovská barevná variabilita květů této rostliny vedla k tomu, že dnes už je vyšlechtěno před deset tisíc jejích odrůd a stále přibývají další. Ty největší dorůstají výšky až 180 cm.
Na zahradě i do vázy
Život mečíků na zahradě začíná v květnu vysazením hlíz do již prohřáté, ideálně lehčí hlinitopísčité půdy do hloubky 10 cm. Jakožto středomořské rostliny mají rády teplo, potřebují co možná nejslunečnější místo a jsou citlivé na přemokření. Zalévat gladioly je třeba opatrně a až když je to skutečně nutné. Poprvé, a to vydatně, při vysazení hlíz, a potom až po jejich vzejití, tj. za 10 až 14 dnů. Jejich stvoly s květenstvím je ideální řezat v době, kdy jsou otevřené dva spodní květy. Jakmile začnou na záhoně listy mečíků žloutnout, nastal čas sklizně hlíz a jejich bezpečného uložení až do výsadby příští rok. To bychom však pro ně měli najít jiné místo, na to samé se mohou vrátit až po sedmi letech. Rovněž se kvůli přenosu škůdců a chorob nedoporučuje vysazovat mečíky po jarních cibulovinách dříve než za tři až čtyři roky.
