Nadějné vyhlídky mladého vladaře
Adoptivní syn císaře Claudia (původním jménem Lucius Domitius Ahenobarbus) se narodil v roce 37 a již v 17 letech nastoupil na trůn, čímž se stal nejmladším císařem v římské historii. Prvních pět let, ovlivňován svým učitelem Senekou, vládl celkem dobře. Později ale převládly jeho diktátorské sklony, snad až příliš hojně živené zástupem prospěchářů a pochlebovačů.
Rozmařilý život diktátora a matkovraha
Pevným zdravím obdařený Nero si oblíbil dlouhé a bouřlivé pitky, rychle přivykl vínu, které popíjel ve velkém množství. Mezi jeho rozmary patřila i móda a podle dobových zpráv si ani jedny šaty neoblékl dvakrát. S postupem času nabírala jeho vláda hrozivých rysů diktatury. Nechal odstranit řadu lidí (buď je nařídil přímo otrávit, nebo je donutil k sebevraždě) včetně matky a svých bývalých přátel.
Zhýčkaný vládce rozhazoval peníze, nechal si postavit i nový honosný palác, a když se přechodně ocitl bez prostředků, zkonfiskoval majetek těch, které poslal na smrt. Navíc se účastnil nočních loupeživých výpadů do města, souložil s urozenými chlapci i vdanými ženami, často velmi perverzními způsoby. A také nechal zapálit Řím (byť s tímto všeobecně tradovaným výkladem řada moderních historiků nesouhlasí), přičemž zasněně hleděl do plamenů a recitoval vlastní báseň o dobytí Tróje.
Zapálený umělec
Nerona fanatická záliba v umění je známá. Rád skládal básně a zpíval, pořádal velkolepé hry a často na nich sám vystupoval, vždy hrál jen bohy a hrdiny. Slávou omámený císař se rád nechával přesvědčovat, že je nejlepším umělcem světa, a vyžadoval božské pocty, neboť se pokládal za vtělení boha Apollona. A když mu jednou astrologové předpověděli, že bude zbaven trůnu, bez obav prý pronesl: „Umění člověka všude uživí.“
Nic ho nemrzelo víc, než když ho nazvali špatným hercem či zpěvákem. Vedle umění měl také slabost pro hrdinství. Obdivoval činy siláka Herkula a chtěl se mu podobat. Dokonce měl připraveného lva, kterého chtěl po vzoru řeckého hrdiny zardousit holýma rukama. Jenže už to nestihl.
Nemilosrdná kola božích mlýnů
Proti císaři povstala armáda v Galii a Hispánii, načež jej Římský senát prohlásil za veřejného nepřítele, což de facto znamenalo rozsudek smrti. Když se císař dozvěděl, že ho opustila také armáda, přiblížil se jeho konec. Ještě přemýšlel o tom, že si vezme smuteční roucho a půjde mezi lid prosit o odpuštění. Bláhově doufal, že mu Římané uvěří a v dojetí nad jeho pokorou mu svěří alespoň správu nad bohatým Egyptem. Ale nakonec to třicetiletý vladař vzdal a vrazil si dýku do obnaženého hrdla.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
