Buřinka, bambusová hůlka a knírek, jako černý kartáček pod nosem. Chůze, se kterou by již před odvodní komisí dostal bez problémů modrou knížku. Věčný tulák filmového plátna, který uměl u diváků rozpoutat bouři smíchu, současně se slzami v očích. Klaun, nikoliv šašek. Těch je všude plno. Klaun, pro kterého nebylo lidství prázdným pojmem, a proto se stal nesmrtelným.
Každý z nás touží po nesmrtelnosti. Ne té tělesné, to je jaksi ještě stále mimo naše možnosti. Touží po tom, zanechat na tomto světě stopu, která na jeho existenci bude upozorňovat ještě mnohá staletí potom. Některým se to i podařilo. Vzpomínkou na ně je strach, zloba a nenávist. Ty na mysli nemám. Stopou, která je hodna vzpomínky, je úcta a obdiv.
Pravým jménem se jeden z nejbrutálnějších světových diktátorů 20. století jmenoval Idi Amin a jeho Ugandu v 70. letech jako rozvojovou zemi spolu se SSSR více či méně v tichosti podporovalo i tehdejší Československo. Pochopitelně zbytečně.
Chtěl přinést zemi klid, přál si být spravedlivým císařem a prvních pět let jeho vlády bývá považováno za jedno z nejlepších období v dějinách Říma. Jenže pak se křehká psychika mladého císaře zhroutila a on si začal užívat své moci. Kvůli svému nezkrotnému sexuálnímu apetitu se vyžíval v orgiích všeho druhu, paranoidní touha po uměleckém uznání a chorobný strach o život pak vedl k tyranskému vládnutí, během něhož nechal zavraždit i svou vlastní matku. V posledních měsících jeho vlády nikdo nedokázal odhadnout, jak se šílený císař zachová.
Tak dlouho, v letech 2001 – 2004, byla Megawati prezidentkou země, která se teprve nedávno, v roce 1988, vydala na cestu demokracie. Svoji zásluhu na tom, že se tento kurz podařilo v zemi udržet, má i Megawati. I když z větší části jen proto, že je dcerou prvního indonéského prezidenta Sukarna.
Moc v této africké zemi uchvátil Mobutu Sese Seko Kuku Ngbendu Wa Za Banga, původním jménem Joseph-Désiré Mobutu (14. 10. 1930 – 7. 9. 1997) 24. listopadu 1965 a vydržel u ní až do 16. května 1997. A věci se tam během této doby děly opravdu neuvěřitelné.
Puč vojenské junty v čele s Pinochetem svého času hodně zaměstnával socialistický, tedy i náš tisk. Už to vypadalo, že SSSR bude mít v Chile na americkém kontinentu dalšího spojence, to však trvalo jen tři roky. Situace v této zemi se za vlády komunistů rychle zhoršovala.
Dnes už můžeme hodnotit jeho životní dráhu s větším odstupem, faktem ale zůstává jedno. Nesmírně trpěl útlakem chorvatského národa a rozhodl se udělat všechno pro to, aby mu zajistil to místo na slunci a mapě světa, které mu po právu náleželo. A jít přitom doslova přes mrtvoly považoval přímo za žádoucí.
USA svým zásahem v tomto případě ale vlastně jen napravily předchozí bezpráví. Panamský samozvaný diktátor Manuel Antonio Noriega (11. února 1934 – 29. května 2017) uchvátil jako generál moc ve své zemi v roce 1983. A začal se chovat protiamericky, takže u moci zůstal jen šest let.
Státnické činy politiků zachytí dějepis, a to obvykle tak nudně, že ho většina lidí nesnáší už od základní školy. Svěřme tedy obvyklý popis života a činů Muammara Kaddáfího dějepisu a pojďme se podívat na to, o čem historie obvykle pomlčí.
Jako nemanželská dcera chudé zemědělské dělnice se chtěla stát herečkou a její sen se jí splnil. Více než to. Zamiloval se do ní Juan Domingo Perón, po jehož boku se poté stala první dámou Argentiny. Jako první v Argentině podstoupila léčbu ozařováním. Bohužel marně.
Uznával čtyři základní hodnoty – Bůh, vlast, svoboda, rodina a podle nich řídil svůj život i celou zemi. Jeho asketický způsob života by byl ale nápadný i dnes. Na oblibě mu ale neubral. Sami Portugalci ho v celonárodní anketě označili za největšího příslušníka svého národa.
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a gruzínská tragédie“, která osvětluje dětství a mládí pozdějšího diktátora Stalina. Byly kruté – a drobný, v dospělosti jen 162 cm vysoký chlapec s chromou levou rukou, krutosti lidí i osudu čelil ještě větší krutostí vlastní.
Zdraví je něco, co si za peníze opravdu nekoupíme. To by jistě mohli potvrdit i diktátoři, kteří svou mocí ovládali celé země, ale běžným nemocím se postavit nedokázali.