Asi žádná první dáma neměla tak těžký start do života jako právě ona. Narodila se 7. května v provinčním vnitrozemském městečku Los Toldos jako poslední z pěti nemanželských dětí Juany Ibarguren, které vzešly z jejího soužití s bohatým rančerem Juanem Duarteho. Ten byl přitom ženatý a měl rodinu, ale nijak to neřešil a řešit nemínil. V té době na argentinském venkově nebylo neobvyklé, že bohatý muž měl více „rodin“.
Ale pro ty „další“ nelegitimní rodiny, zvláště pak pro děti, to problém byl. Proto si ani nejsme jisti tím, v kterém roce se Eva narodila. V matrice provincie Junin je zapsáno, že se narodila 7. května 1922 jako María Eva Duartová. Na křestním listu má však uvedeno datum narození 7. května 1919 a jméno Eva María Ibarguren. Nabízí se tedy vysvětlení, že si dospělá Eva nechala roku 1945 udělat padělek svého rodného listu, aby tak mohla přijmout otcovo jméno a „zamaskovat“ alespoň trochu svůj nemanželský původ. Byla to pro ni zřejmě stále citlivá otázka, protože ani ve své životopisné knize „La Razón de mi Vida“ (doslovný překlad „Důvod mého života“) neuvádí žádná data ani odkazy týkající se jejího dětství, dokonce ani jméno, kterým byla pokřtěna, nebo místo narození.
A jak šel Evitin život dál?
- Několik let po jejím narození se Duarte natrvalo vrátil ke své legitimní rodině a Juana s dětmi se ocitla v extrémní chudobě. Museli se přestěhovat do vesnice Los Toldos v nejchudší oblasti provincie v celé zemi, prašné oblasti Las Pampas Aby. Juana uživila sebe a své děti, šila oblečení pro sousedy. I tak byla Juanina rodina z místní společnosti poněkud vyloučena, protože Juana byla svobodná a její děti nemanželské. Proto také Eva nejspíš chtěla vymazat tuto „pohanu“ ze svého života a zničila svůj původní rodný list.
- Když její otec, Juan Duarte, náhle zemřel a Juana s dětmi se včetně tehdy šestileté Evy chtěla zúčastnit pohřbu, došlo k nepříjemné situaci před vchodem do kostela. Ačkoli měly povoleno vstoupit do kostela, převážil respekt ke vdově a na její přání byla Duartova „druhá rodina“ vykázána ven.
- Duarte, i když Juanu opustil a nechal ji a děti materiálně strádat, alespoň jednu věc udělal. Před smrtí nechal vystavit dokument, ve kterém se k dětem přihlásil jako jejich otec, takže nyní již směly používat příjmení Duarte. Brzy poté se Juana s dětmi nastěhovala do jednopokojového bytu. Na zaplacení nájemného si matka s dcerami vydělávaly jako kuchařky v místních usedlostech.
- Později se rodina díky finanční pomoci jednoho ze starších synů mohla přestěhovat do většího domku, z kterého pak Juana udělala penzion. Ve škole se Eva často zúčastňovala různých her a koncertů. Jednou z jejích nejoblíbenějších zábav však byly návštěvy kina. Ovšem matka měla s Evou jiné plány. Zamýšlela ji provdat za některého z místních svobodných mládenců. Eva však snila o tom, že se jednou stane slavnou herečkou. Konečný impuls přišel, když dostala malou úlohu ve školní hře. Byla tím nadšená tak, že se rozhodla jít za svým snem.
- V roce 1934 Eva utekla z chudé vesnice do Buenos Aires, hlavního města Argentiny, se zpěvákem tanga Augustinem Magaldim, do kterého se zamilovala, když viděla jeho fotografii na plakátě. Známost s ním sice skončila stejně rychle, jako začala, ale Eva už ve městě zůstala a začala se zajímat o práci v divadle a rozhlase s pevným úmyslem stát se herečkou.
- Často se uvádí i „počestnější“ verze tohoto příběhu, Eviny sestry tvrdí, že Eva jela do Buenos Aires se svou matkou, která s ní také chodila na konkurzy do rozhlasových stanic.
- Eva v té době měla řadu vztahů a díky nim se mohla ucházet také o přijetí do některé z modelingových agentur. Svoje od narození černé vlasy si odbarvila na blond a tak to zůstalo až do její smrti.
- Buenos Aires bylo v 30. letech známé jako „Paříž Jižní Ameriky“. V centru bylo mnoho kaváren, restaurací, divadel, biografů i obchodů. V přímém kontrastu s tím to však také byla doba velké nezaměstnanosti, chudoby a hladu. Mnoho příchozích z venkova bylo nuceno žít v činžovních domech, penzionech a na periférii města v chatrčích, známých jak „villas miserias“ (slumy).
- Eva získal angažmá v divadle jako herečka, jezdila s divadelní společností, pracovala jako modelka, hrála v béčkových filmech, ovšem bez valného úspěchu. Uchytila se jako herečka v rádiu, kde získala stálou roli a postupem doby se stala spolumajitelkou rozhlasové společnosti. Tyto úspěchy se odrazily i ve výši jejích příjmů, takže se mohla roku 1942 přestěhovat do bohaté městské čtvrti.
- v lednu 1944 se setkala s plukovníkem Juanem Perónem a takřka okamžitě se stala jeho milenkou, přesto – anebo právě proto – že jemu bylo 48 let a jí 24. A pak její hvězda stoupala strmě vzhůru, až se roku 1946 jako jeho manželka stala první dámou a tím také nejmocnější ženou v dějinách Argentiny. Pro její dobročinnost a pochopení pro chudé, z jejichž řad sama vzešla, se jí začalo říkat zdrobnělinou jejího jména – Evita. Spolu s manželem se stala ikonou tzv. perónismu, série hospodářských reforem namířených především proti bídě a chudobě.
- V roce 1950 Evita začala mít zdravotní obtíže, které byly diagnostikovány jako rakovina děložního čípku. Prodělala operaci a byla jako vůbec první v zemi také ozařována. Postup nemoci se však zastavit nepodařilo a v červenci 1952 celým národem milovaná Evita zemřela.
- V té době se již začala původně velmi dobrá ekonomická situace v Argentině rychle zhoršovat. Perón byl kritizován pro příliš autoritativní styl vedení země, rozešel se s katolickou církví, protože zrušil povinnou náboženskou výchovu ve školách a uzákonil rozvody a nakonec ztratil i oporu v armádě.
- Roku 1955 byl svržen vojenským pučem, v zemi začala vládnout vojenská junta a Perón musel odejít do exilu. Do vlasti se mohl vrátit až v roce 1972. Roku 1973 byl opět zvolen prezidentem a v této funkci setrval až do své smrti následujícího roku, kdy ve svých 79 letech podlehl sérii infarktů.
