V prosinci 1981 vystřídala vojenskou vládu v Argentině tříčlenná vojenská junta v čele s generálem Leopoldem Galtierim jako prezidentem. Ekonomická situace země se značně zhoršila. Během její vlády inflace prudce stoupla na 130 %, zahraniční dluh přesáhl 40 miliard dolarů a desetina práceschopného obyvatelstva nemohla sehnat práci. Nespokojenost s represívním režimem měla za následek rozsáhlé demonstrace v únoru a březnu 1982 a hrozilo svržení vládnoucí junty. Ta proto usoudila, že je třeba zaměřit pozornost obyvatelstva jiným směrem, k nějakému vnějšímu nepříteli. Obrátit zájem Argentiny na západ znamenalo vyvolat vleklou válku s odvěkým nepřítelem Argentiny, s Chile, což by zbídačelá argentinská ekonomika neustála. Kromě toho chilská armáda byla považována za jednu z nejlepších v Jižní Americe.
Tak se generalita rozhodla obrátit východním směrem, kde asi 500 km od argentinského pobřeží leží souostroví Falklandy alias Malvíny spadající pod Velkou Británii, na které si Argentina dělá nárok již skoro 150 let, ale zatím ho nedokázala prosadit. Pomocí nacionalisticky a vlastenecky orientované kampaně argentinská junta obrátila pozornost od domácích potíží k obsazení Falkland, které mělo být velmi snadné. Junta počítala s tím, že Velká Británie se omezí jen na formální protesty. A tak byla spuštěna operace „Rosario“ (Růženec), původně pojmenovaná „Azul“ (modrá). Boj o ostrovy o celkové rozloze 12 200 km² s celkem asi 3200 obyvateli mohl začít. Jen pro srovnání, Středočeský kraj má cca 11 000 km² a Praha necelých 500 km²
Vše začalo poměrně nenápadně. Málokdo věnoval pozornost tomu, že v polovině března 1982 na falklandském ostrově Jižní Georgia přistálo třicet (podle jiných pramenů padesát) Argentinců s úmyslem demontovat a odvézt do šrotu tamní opuštěnou rezavějící velrybářskou stanici. Nešlo však o žádné nájemní dělníky, v podstatě to byli příslušníci argentinského námořnictva. Nad svým tábořištěm na ostrově vztyčili modrobílou argentinskou vlajku, což Brity pochopitelně značně rozčílilo. Okamžitě následovaly britské protesty a pohrůžky, že Argentinci budou z ostrova v případě nutnosti vypuzeni násilím.
Proto se 31. března 1982 k Falklandám vydala flotila argentinských válečných lodí a 1. dubna zazvonil v pracovně prezidenta Ronalda Reagana v Bílém domě telefon. To ho generál Galtieri informoval, že se k ostrovům blíží argentinské válečné loďstvo. Amerického prezidenta nepřekvapil, protože toho již o této skutečnosti předběžně informovala CIA. V rozhovoru, který trval 45 minut, se Reagan snažil přemluvit argentinského prezidenta, aby svou flotilu odvolal a celou akci zrušil. Galtieri však neustoupil.
Obsazení ostrovů a hlavního města Port Stanley s asi 2000 obyvatel argentinskou armádou 2. dubna neproběhlo zcela hladce, ač bylo pečlivě naplánováno. Při dobývání sídla britského guvernéra dokonce došlo ke ztrátám na životech. První argentinské jednotky se přiblížily k městu po desáté hodině a zaútočily na sídlo guvernéra, které bránilo asi 50 vojáků. Nastal prudký boj a mezitím se hlavní síly vylodily asi 10 km od města s úkolem zmocnit se letiště. To se jim podařilo a ve 13 hodin je letiště připraveno přijímat další argentinské posily. I když Port Stanley samotný je už celý obsazený argentinskými vojáky, u guvernérova sídla se stále bojuje. Argentinci ztratili již prvního muže a těžce zraněn je i jeden člen pomocného britského oddílu. Před půl druhou hodinou odpoledne guvernér Rex Hunt vyhodnotil situaci jako beznadějnou, požádal o příměří a kapituloval. Při předání rezidence ovšem alespoň odmítl stisknout nabízenou ruku veliteli argentinských expedičních vojsk. Poté je spolu s britskými vojáky námořní pěchoty poslán první lodí do uruguayského hlavního města Montevidea. Nad guvernérovým sídlem zavlála argentinská vlajka a v Argentině masy nadšených lidí vyšly do ulic, aby projevily podporu vládě prezidenta Galtieriho a oslavily znovuzískání Falkland, tedy „po argentinsku“ Malvín. Port Stanley byl přejmenován na Puerto Argentino a jeho okolí silně zaminováno. Co kdyby se Velká Británie neomezila jen na formální protesty a pokusila se Falklandy dobýt zpět? A přesně k tomu se také začalo schylovat…
Během této britsko-argentinské konfrontace sdělovací prostředky východního bloku instruované propagandistickým aparátem Sovětského svazu, nepokrytě stály na straně polofašistické junty proti demokratické Velké Británii. Příčin bylo několik, ale ta hlavní spočívala v tom, že když Spojené státy vyhlásily v roce 1979 za prezidenta Jimmyho Cartera embargo na vývoz obilí do Sovětského svazu jako reakci na jeho vpád do Afghánistánu, nahradila USA právě Argentina. Objem obchodní výměny mezi SSSR a Argentinou se rázem zvýšil třináctkrát a SSSR si nemohl dovolit o tohoto dodavatele přijít. To, že argentinská vojenská junta ve své zemi vyvraždila pravděpodobně více stoupenců levice než tolik zatracovaný Pinochet v sousedním Chile, přitom bylo Sovětským představitelům úplně jedno.
