Začátkem roku 1968 jsme ani moc nesledovali zprávy ze zahraničí, hlavní bylo, co se tehdy dělo doma. A v druhé polovině roku jsme zase měli úplně jiné starosti. Podívejme se, co se v ten čas odehrálo na druhém konci světa, když 23. ledna 1968 Severní Korea zajala americkou výzvědnou loď Pueblo s 83 členy posádky s odůvodněním, že narušila výsostné vody jejich státu… Jak se to mohlo stát?
- leden – Z přístavu Sasebo v Japonsku vyplouvá Pueblo a rozkazem dostává dva úkoly – odposlouchávat severokorejskou komunikaci a nevplout přitom do vod, které Severokorejci považují za své teritoriální.
- leden – Severokorejská ponorka proplula ve vzdálenosti necelých čtyř kilometrů od lodi. Pak se objevily dva severokorejské rybářské čluny, obeplouvají Pueblo a pozorují činnost posádky. Asi po jedné hodině odplouvají.
- leden – Severokorejská ponorka začala pronásledovat Pueblo a zpochybnila jeho státní příslušnost. Kapitán na to reagoval vytažením vlajky USA. Kapitán ponorky rozkázal Pueblu, aby zastavila, jinak že bude střílet.
Kapitán ihned nechal vyslat zprávu na americkou základnu námořního letectva v Kamiseya v Japonsku. Na zoufalé vysílání: „SOS-potřebujeme podporu!“ Nikdo však nepřiletěl ani nepřiplul.
Pueblo se snažilo dostat z dosahu pronásledující ponorky, ale ta byla rychlejší. Z její paluby padly první výstřely, zatím varovné. Na obzoru se navíc objevily tři torpédoborce a připojily se k pronásledování. Nad hlavami námořníků proletěly dvě stíhačky MiG 21. Dále se objevil čtvrtý torpédoborec a další ponorka.
Kulomety a náboje byly uloženy na Pueblu v podpalubí a zabalené v plachtovině na ochranu proti nepřízni počasí. Posádky severokorejských lodí se pokusily vstoupit na palubu Puebla, ale kapitánovi Lloydu Bucherovi se podařilo dvě hodiny manévrovat tak, že obsazení lodi nebylo možné. Pak pronásledující ponorka zahájila palbu z 57 mm děla a přitom byl zabit jeden člen posádky. Torpédoborce střílely z kulometů.
Došlo tak k situaci, kdy se musí začít likvidovat všechno kompromitující. Posádka ihned podle rozkazu začala pálit tajné dokumenty a ručními granáty ničit odposlouchávací zařízení, a to s takovým zápalem, že jeden námořník si vážně poranil nohu. Během této činnosti Severokorejci obsadili loď a převzali nad ní kontrolu. Posádka dostala pouta na ruce a Pueblo bylo odvlečeno do významného severokorejského námořního přístavu Wonsan, kde stojí monumentální sousoší Kim Ir-sena a Kim Čong-ila.
- leden – Posádku Puebla Severokorejci rozdělili do dvou skupin a uvěznili. Následovaly výslechy, pravidelné bití, nedostatek jídla s následkem podvýživy, trvalá fyzická zranění a z toho všeho psychická traumata. Severokorejci však nechtěli zajaté americké námořníky popravit ani zabít, ale opakovaně je využít v propagandě svého režimu.
- února – Prezident Johnson apeloval na jihokorejskou vládu, aby nepodnikala žádné kroky, které by mohly posádce Pueblo ublížit. Prohlásil, že incident se takto rozvinul v důsledku koordinovaného odklonu pozornosti USA od Severní Koreje, neboť 30. ledna 1968 severovietnamská armáda uskutečnila tzv. ofenzívu Tet, což byl vpád severovietnamských jednotek do Jižního Vietnamu s cílem dobýt Saigon. Spojené státy se za této situace zmohly jen na demonstraci síly amerického námořnictva a vyslaly do blízkosti Severní Koreje 25 válečných plavidel, z toho 3 letadlové lodě. Zároveň naléhaly na OSN, aby odsoudilo únos Puebla a vyvinula nátlak na Sovětský svaz k jednání se Severní Koreou o propuštění posádky.
- únor – Vyjednavači USA a Severní Koreje se setkaly v Pchanmundžomu, na místě již dříve zničené vesnice na hranici mezi Jižní a Severní Koreou, kde je od roku 1953 zřízené Korejské demilitarizované pásmo, celkem 250 km dlouhé a přibližně 4 km široké. Je to také jediné místo, kde se setkávají vojáci obou Korejí tváří v tvář. Později se ukázalo, že během vyjednávání hrozila na Korejském poloostrově další válka a že podle tajných materiálů se uvažovalo i o jaderném úderu.
- září – Američané oznamují, že jednání v Pchanmundžomu uvízlo na mrtvém bodě. Severokorejci je oficiálně fotografovali a filmovali. Nevěděli však, že vztyčený prostředníček znamená něco úplně jiného než „pozdrav běžný na Havaji“, jak jim zajatci tvrdili. Ve Spojených státech tyto záběry všechny pobavily, ale když Severokorejci zjistili pravý význam tohoto gesta, zajatce celý týden mučili.
- září – Severní Korea uspořádala s posádkou Puebla tiskovou konferenci. Kapitán Bucher neochotně podepsal dokument, kde přiznává, že Pueblo byla špionážní loď. Vyzval Washington, aby něco udělal pro záchranu posádky.
- prosinec – Vláda Spojených států kapitulovala a podepsala oficiální omluvu adresovanou vládě Severní Koreje. Zástupci Jižní a Severní Koreje podepsali dohodu o propuštění posádky. Posádka Puebla byla propuštěna po zemi přes Korejské demilitarizované pásmo a přešla přes legendární „Most bez návratu“.
- prosinec – Posádka Puebla letí zpět domů do Spojených států, kde je bouřlivě vítají rodinní příslušníci, přátelé a známí.
Loď Pueblo se však zatím domů nevrátila. Zůstala v Severní Koreji a slouží tam jako muzeum propagandy. U nás se tento incident stal dokonce námětem pro televizní inscenaci. Uvedla ji Česká televize v roce 1981 televizní inscenaci o incidentu lodi Pueblo a hlavní roli kapitána Buchera ztvárnil charismatický Radoslav Brzobohatý.
