Jmenoval se Charles Spencer Chaplin. Narodil se 16. 4. 1889 v Londýně, v umělecké rodině. Rodiče se záhy rozvedli, a Chaplinova maminka si občas brala malého Charlieho do zákulisí kabaretu, kde pracovala jako zpěvačka. Osud připravil osmiletému chlapci opravdu bizarní začátek jeho budoucí umělecké kariéry. Paní Chaplinové totiž selhal na jevišti hlas. Možná nemoc, možná stres, možná se začala projevovat nastupující hmotná bída. Pískot, chechtot a zmuchlané papíry, létající až na jeviště. Zkrátka publikum čtvrté cenové skupiny. Osud popostrčil malého kluka nikoliv do náruče plačící maminky, ale na prkna jeviště. Začal zpívat, pitvořit se, dělat grimasy, které mu už navždy zůstaly ve tváři. Znovu zazněl pískot, ale doprovázený potleskem a cinkáním mincí, létajících na jeviště. První honorář byl na světě.
Další život byl velmi tvrdý. Dětský domov, či spíše polepšovna, jako kdyby vypadla z příběhů Charlese Dickense. Příčinou byla duševní choroba Chaplinovy maminky, která se z důvodu permanentní bídy propadla do světa mimo čas a prostor. Drakonické tělesné tresty a výchova, která neměla s výchovou nic společného. Plnoletost byla vysvobozením. Společnost Freda Karna byla první, která mohla poznat Chaplinův talent. Zájezdové divadlo této muzikálové společnosti cestovalo i po Evropě, a v roce 1908 navštívilo také Prahu. Je téměř jisté, že devatenáctiletý Chaplin se procházel pražskými ulicemi. V roce 1912 odcestoval do USA. V kalifornském Hollywoodu se seznámil s filmovým producentem Mackem Sennetem. Filmová společnost Keystone se specializovala na natáčení filmových grotesek. Podepsali produkční smlouvu, a grotesky, která byly dříve pokládány za druhořadou zábavu, se pozdvihly na kvalitativně vyšší úroveň. Stalo se z nich umění.
Krátkometrážní, filmové grotesky zaujaly a dolary, o kterých se mu dříve ani nesnilo, se začaly hrnout. Krátce po první světové válce, v roce 1919, založil filmovou společnost United Artists. V této společnosti natočil v následujících třiceti letech filmy, které se staly klasikou. Zlaté opojení, Světla velkoměsta, Moderní doba, Diktátor. Ten poslední film rozběsnil tehdejšího skutečného diktátora, s knírkem pod nosem, do běla. Chaplin byl nesmiřitelným odpůrcem fašismu a netajil se s tím. Snad právě tato během války přirozená angažovanost stačila tupcům studené války, aby ho obvinili za neamerickou činnost. Oběť mccarhismu, která rozhodně nebyla jediná. Nebyl mu po zahraniční cestě umožněn návrat do USA a Chaplin se usadil ve Švýcarsku, které nebylo tak úzkoprsé. Trvalo to dlouhých dvacet let, než se v USA někdo zastyděl a omluvil se. Nevím, jestli čestný Oscar za celoživotní dílo byl pro něho náplastí, za dřívější neskonalý nevděk. Jeho život se uzavřel o vánocích roku 1977. Pokud tedy dnes, při pohledu na směšnou figurku, s ještě směšnější chůzí, která na plátně odchází kamsi do dálky, pocítíte smích i slzy zároveň, stalo se přesně to, co tento velký umělec zamýšlel.
