Pozoruhodný je už samotný titul Muammara Kaddáfího, zvaného také al-Kaddáfi (7. června 1942 – 20. října 2011 ). V armádě dosáhl hodnosti plukovníka, což není ani neobvyklé, ani zvláštní, ovšem od roku 1969 se nechal zvát jako „Vůdce Velké revoluce z 1. září a Libyjské arabské lidové socialistické džamáhíríje“. A protože se u moci v Libyi udržel až do roku 2011, stal se tak také jedním z nejdéle úřadujících hlav států na světě.
Čím byl ještě pozoruhodný?
- Když se v roce 1978 v Jugoslávii konalo zasedání „Hnutí nezúčastněných zemí“, Kaddáfí na ně přiletěl v jumbo jetu (Boeing 747) a trval na tom, že do hlavního jugoslávského města vjede na bílém koni. Pak se nechal „přemluvit“ a vsedl do pancéřového vozu. Odmítl ubytování v hotelu Hilton a přebýval za přísných bezpečnostních opatření v neprůstřelném beduínském stanu postaveném v parku před kongresovou halou. K snídani měl čerstvé mléko, nadojené od několika dovezených velbloudic.
- Každý účastník měl na projev vymezeno čtvrt hodiny. Kaddáfí svůj projev začal oznámením, že nebude přítomné dlouho zdržovat, a po půldruhé hodině končil slovy o tom, že je nezbytné zničit dolar a rubl, což je vtělení ďábla na zemi.
- Sám o sobě řekl: „Kdybych nebyl Vůdcem s velkým „V“, byl bych spisovatelem.“ Vynikal sečtělostí a řečnickými schopnostmi a je mj. autorem třídílné „Zelené knihy“ (1977 – 1981), kde zformoval ideologii libyjské revoluce a prohlásil, že tímto dílem je problém demokracie ve světě konečně vyřešen. Za hybnou sílu dějin označil právě náboženství, ne ekonomické vztahy. Psal také bajky a novely, „ale jen ve vzácných chvilkách volna“. Zajímal se i o historii. Tvrdil například, že Shakespeare byl vlastně Arab a že původně se jmenoval „šejk Espír“. Ameriku podle něj zase objevil arabský cestovatel „emír Ká“.
- V polovině 50. let Moskva změnila náhled na země třetího světa a jejich osvobozenecké hnutí a spolu se svými satelity je začala podporovat ve všech směrech, hlavně dodávkami zbraní, aby se tyto země staly spojenci komunistických států. Po návštěvě Kaddáfího a rozhovorech s prezidentem Husákem (1982) se ve velkém rozjely dodávky do Libye a pohledávky za Libyí (i za dalšími rozvojovými státy) z těch časů zůstaly nezaplacené dodnes. Jednalo se kromě jiného o dodávky nákladních automobilů, obrněných transportérů, raketometů, samohybných houfnic, protiletadlových děl, tanků a letounů L-39 Albatros a L-410 Turbolet.
- K této Kaddáfího návštěvě u nás se mezi „zasvěcenými“ traduje roztomilá historka o lovu na daňka. Jeho odstřel ve vládní oboře na Konopišti Kaddáfí údajně realizoval svojí pistolí, potom z diplomatické volhy vytáhl ven kobereček, usadil se na něm, nechal daňka na místě vyvrhnout a pochutnal si na jeho játrech. Není jisté, zda byla tepelně opracovaná.
- Kaddáfího osobní garda se skládala výhradně z žen, které západní novináři nazývali Amazonky (Amazonian Guard) nebo také „Jeptišky revoluce“. Šlo o oddíl 200 žen založený na počátku 80. let údajně proto, že by arabský atentátník měl problémy s tím, aby střílel na ženu. Nicméně jiné zdroje tvrdí, že tyto ženy byly jen jednou z řady diktátorových libůstek, a že Kaddáfí obecně miloval prostředí, v němž byl obklopen ženami. Po jeho návštěvách u nás prosákly zprávy i o tom, že má rád i společnost mužů a chlapců. Obvykle cestoval s patnácti Amazonkami, které zajišťovaly jeho bezpečnost a domácnost.
- Kandidátky do Kaddáfího ženské gardy se ve speciální akademii musely naučit perfektně ovládat střelné zbraně a absolvovat výcvik bojových umění. Podle Kaddáfího to byly panny, které musely přísahat, že jimi i nadále zůstanou a že za Kaddáfího položí i život. Kaddáfí rovněž pro svou speciální jednotku vypracoval speciální „dress code“ a nařídil Amazonkám nošení šperků, make-up, lakování nehtů a k tomu všemu vojenskou obuv. Výběr do své gardy prováděl Kaddáfí osobně.
- V roce 1998 byla jedna Amazonka zabita a dalších sedm zraněno, když islámští fundamentalisté v Libyi přepadli Kaddáfího automobilovou kolonu. Tvrdilo se, že jeho nejoblíbenější Amazonka Aiša zemřela, když ho při atentátu chránila vlastním tělem. V listopadu 2006, když Kaddáfí přiletěl na mezinárodní letiště v Nigérii, měl s sebou všech svých 200 po zuby ozbrojených Amazonek. Členové místní oficiální ochranky způsobili diplomatický incident, když se Kaddáfího tělesnou gardu pokusili odzbrojit. Kaddáfí to považoval za urážku, rozzuřil se a prohlásil, že půjde 40 km z letiště do hlavního města pěšky. Ale pak se nechal od nigerijského prezidenta „přesvědčit“ a odjel v automobilu s kolonou.
- V průběhu libyjské občanské války v roce 2011 pět Amazonek vzneslo proti Kaddáfímu, jeho synům a některým vysokým úředníkům obvinění ze znásilnění a dalšího zneužívání. Některé Amazonky tvrdily, že musely vykonávat popravy povstalců a pokud by odmítly, byly by také popraveny. Po Kaddáfího smrti se objevily zprávy, že měl sexuální vztahy s dospívajícími dívkami, které pro něho byly speciálně vybírány. Jedna z těchto žen, Soraya, tvrdila, že ji Kaddaffí šest let věznil v suterénu, opakovaně ji znásilňoval, močil na ni, nutil ji sledovat pornografii, pít alkohol a užívat kokain. Kaddáfí si také najal šest ukrajinských ošetřovatelek, aby se o něho staraly. Ty ho naopak popsaly jako starostlivého, ohleduplného a laskavého člověka a byly překvapeny obviněními, která byla proti němu vznesena.
- Po vypuknutí povstání v únoru roku 2011 a následné vojenské intervenci mezinárodních sil v březnu roku 2011 se oblast pod Kaddáfího kontrolou zmenšila, načež diktátor začal ztracené území postupně dobývat zpět. Během července a srpna 2011 se však situace opět obrátila a 23. srpna 2011 povstalci dobyli Kaddáfího sídlo Báb al-Azízíju, ale samotného diktátora, nyní stíhaného i Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti, v něm nedopadli. 20. října 2011 byl Kaddáfí dopaden skupinou povstalců, patrně mučen a bez soudu popraven. Přesné okolnosti jeho zatčení a posledních hodin života nejsou bezpečně známy, jisté je jen to, že na diktátorově mrtvém těle byly oficiálně zjištěny střelné rány na hlavě a na břiše.